Jako píseň The Hives jste měli na mysli?

Švédští The Hives se v České republice těší dobrému renomé, stejně jako na evropské scéně. Na své páté studiové album nazvané Lex Hives nechali přesto své fanoušky čekat dlouhých pět let. Na to, že má jen něco málo přes půl hodinky, je to kapku neslušné.
Pětice z jedenáctitisícového městečka Fagersta se inspirovala především punkem poloviny sedmdesátých let a syrovým rock’n’rollem let padesátých. Takto dlouhodobě vyzbrojena napsala na novou kolekci tucet krátkých a úderných písní, které její tradiční zvuk nikam neposunuly, naopak jej ctí.
Asi nejbližší je jim stylistika amerických punkerů The Ramones. The Hives ji ovšem nabízejí v „lehké“ verzi, tedy pro masy. Jestliže The Ramones byli divocí a naštvaní, oni jsou divocí a usměvaví. Jejich tvorba vykazuje značnou dávku uměleckého i názorového nadhledu.
Jsou typem kapely, která není angažovaná. Pro poloviční punkery žádný problém. Na druhou stranu platí, že punk bez názoru je jako auto bez benzínu.
Muzika The Hives má na albech tolik energie, kolik v koncertní verzi. Na desce je k tomu přidána i dávka producentské odpovědnosti. V písních je tedy vše na svém místě, jsou srozumitelné, přímočaré, přehledné. Byť je ale profesně všechno v pořádku, po poslechu působí album jako celek trochu nudně.
Každá skladba má svůj příběh, každá může stát sama o sobě. Společně ale vykazují monotónnost a v posluchačově paměti sotva ulpí. Ten si spíš bude odnášet pocit, že The Hives nahráli živelné album s divokými písněmi. Víc nic.

The Hives: Lex Hives
Sony Music, 31:12
Hodnocení 55%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 1. srpna 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)