Rutina v podání Red Hot Chili Peppers

Když kalifornští Red Hot Chili Peppers začali v pondělí chvíli po osmé na fotbalovém stadiónu Slavie v Praze pro dvacet tisíc diváků hrát, vypadalo desítky minut na pěkné fiasko. Tak otřesný zvuk by si nezasloužila ani bezvýznamná kapela, natož celosvětově proslulá, žnoucí úspěchy bezmála třicet let.
I publikum bylo trochu překvapené a některé odvážnější osoby se nenápadně pohybovaly po volných místech arény a hledaly místo, na němž ušní masáž nebyla tak bolestivá. Jakmile se ale ukázalo, že takové není, vrátily se zpět a kochaly se alespoň pohledem na velkolepou scénu.
Trvalo dobře pět písniček, než netrénované ucho rozeznalo po zvuku všechny nástroje, které se na hraní skladeb podílely, a mohlo společně s kochajícím se okem spočinout v jednotě.
Přesto to byl trochu zvláštní koncert. Jistě, ne že by byly leckdy divoké improvizace na začátku i na konci skladeb v podání této formace čímsi novým. V praxi to ale vypadá jako natahování času, v horším případě pohrdání divákem, který si přišel poslechnout písničky, ne jamování na dané téma, jež s písňovým útvarem nemá nic společného.
Ani zpěvák Anthony Kiedis nebyl – jako obvykle – v pěvecké formě, a tak se často při vystoupení trápil a některé pasáže, jež zpíval s kytaristou Joshem Klinghofferem (který při koncertu kvůli zlomené noze seděl), byly vskutku intonačně nepovedené.
Setu navíc scházela ona pověstná jiskra, jež by rozžala v diváckém srdci oheň a ti na místech k sezení v oddanosti rockovému mysteriu vstali a zpěv propojili s radostným tancem. Větší službu večeru dělala přítomnost prověřených hitů, skladby známé ze starých časů.
Red Hot Chili Peppers zahráli písničky z loňského alba I’m With You (úvodní Monarchy Of Roses, také Factory Of Faith, Look Around, The Adventures Of Rain Dance Maggie nebo přídavková Ethiopia) i ony hity (Dani California, Can’t Stop, Under The Bridge, Californication, By The Way či finálová Give It Away).
Nádherně pestrá a výpravná byla vizuální složka pódia, dechberoucí pak světelné efekty a v závěru byl slušný i zvuk. Přesto to vypadalo, že Američané odvedli na svých toulkách světem pouze rutinní práci. Nic víc, nic míň.

Red Hot Chili Peppers
stadión Slavie, Praha, 27. 8. 2012
Hodnocení 65%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 29. srpna 2012)



Komentáře [ 1 ]

  • Krystof napsal:

    V Dublinu byl taky zvuk otresny! Prosli jsme stadion krizem krazem a z muziky jsme slyseli velky kulovy.
    Taky to bylo poprve, kdy jsem zaznamenal lepsi zvuk u predkapely – Noel Gallagher mel zvuk takrka perfektni.
    Kdyz jsem mluvil s pani z poradajici agentury (chtic sve nemale vstupne zpet), ujistila me, ze tym kolem RHCP byl se zvukem spokojen.
    V Praze tedy zrejme taky…

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)