Serj Tankian si vystačí sám

Zatímco hudební svět netrpělivě čeká na nové album americké skupiny System Of A Down, zásobuje ho její zpěvák Serj Tankian sólovými počiny. Stojí za to, což o to, nicméně dech kapely, která na konci devadesátých let postavila rockové hájemství na nohy zvukovou originalitou i angažovaností, je pořád přitažlivý.
Přitom Tankian dosud nebyl zvukově tak blízko System Of A Down, jako na novince Harakiri. Hned úvodní Cornucopia se vyznačuje divokým tempem, vyhrávkami a riffy jako od zmíněné kapely, stejně tak naléhavostí zpěvu.
Tankian se svůj hudební původ nesnaží zakrývat. Moc dobře ví, že nejbližší „náhražkou“ System Of A Down je on, nikoli formace Scars On Broadway, kterou založili jiní členové jeho mateřské skupiny.
Na Harakiri jsou další doteky s elektronikou, s níž před lety začal koketovat, i vokální hrátky s operním zpěvem, v nichž se také cítí skvěle. Jeho hlas na desce výtečně pasuje do otevřené hudební složky. Některé skladby jsou pak výrazně melodické, přitom zachovávají Tankianovo rozhodnutí nepodbízet se.
V textech je tradičně politický, kritický a nekompromisní. Jeho vášeň je komentovat stav světa, jeho poslání pak ukazovat cestu lepším směrem. Je vzteklý aktivista, výtečný skladatel, obstojný zpěvák a výrazná osobnost.
Nahrál dobré album, jehož jediným zklamáním je paradoxně to, že ze svého stylu nevystoupil a neukázal se v jiném světle. 24. října se přijede představit do Velkého sálu pražské Lucerny.

Serj Tankian: Harakiri
Reprise Records/Supraphon, 45:18
Hodnocení 75%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 15. srpna 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)