Skinheadova ruka

Starý známý se rozhodl, že napraví podle svého názoru pomýlený životní náhled svého starého kamaráda – skinheada. Skinheada poměrně známého.
Pozval ho na setkání do nejmenovaného hostince nižší úrovně, prý aby se v něm skinhead cítil dobře, a načetl několik publikací a internetových článků na téma „historie skinheadského hnutí“, „skinheadi v dnešním světě“ nebo „skinheadi a jejich protivníci.“ Vyzbrojil se také historickými příběhy válek a zločinů proti lidskosti, do kapsy přibalil pár historek o mrtvých skinheadech a vypravil se do restaurace.
Jeho starý kamarád – skinhead už tam seděl. Nervózně si cosi mrmlal pod vousy, přivítal jej však vlídným objetím a následným pevným stiskem. Do ucha mu při něm pošeptal ono škaredé slovo „hail“ a když své tělo odklopil od jeho, utřel si nos a posmrkl.
Starý známý zasedl proti starému kamarádovi – skinheadovi a řekl mu, že už se na jeho nuzný a nenávistí prošpikovaný život nemůže dívat. Požádal jej, aby mu třicet minut neskákal do řeči, sobě objednal pivo, jemu tři, a pustil se do slovního prologu.
Následovalo pomalé, leč velmi důsledné přesvědčování o tom, aby skinhead sestoupil z cesty nenávisti a stal se slušným člověkem.
Plody této dobře nachystané metody začaly brzy viditelně klíčit. Při čtvrtém pivu starý kamarád – skinhead do ticha zašeptal: „Myslíš?“ Znělo to velmi nadějně, a tak starý známý přitlačil na pilu.
Za dalších patnáct minut už to vypadalo, že skinhead uvěří v božstvo převtělené do Romů. Srkal pivo, zamyšleně hleděl před sebe a občas přikývl na znamení, že informaci bere na vědomí.
Po hodině a půl byl starý známý přesvědčen, že vyhraje. Chystal se k závěrečnému proslovu, v němž chtěl za všechny slušné lidi skinheadovi poděkovat za to, že o své další nutné nápravě nebude pochybovat.
V tu chvíli se skinhead prudce postavil a omluvně se na starého známého podíval. „Promiň, jen si potřebuju něco vyřídit,“ podotkl. Pak přistoupil rázným nacistickým krokem ke zdi, zvedl pravici a před celou hospodou třikrát hromsky zařval: „Hail, hail, hail!!“
Potom se vrátil ke stolu, zpocený a plný známek napětí v obličeji zasedl ke starému známému a vyzval ho: „Tak kde jsme to skončili?“
Starý známý tenkrát prohrál svůj největší boj.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)