Joss Stone nechytá slávu

Britská zpěvačka Joss Stone (vlastním jménem Jocelyn Eve Stokerová) debutovala před devíti lety albem The Soul Sessions. Byly na něm coververze, skladby, na kterých se učila. Letos prezentuje šesté album v diskografii jako The Soul Sessions, Vol. 2, tedy pokračování debutu.
Nabízí se otázka, proč nahrála další album coververzí, když je plodná autorka a jistě by jí víc slušely nové vlastní skladby? Tím spíš, když zatím na předešlých autorských deskách nedosáhla na vrchol svých možností.
Odpověď je jednodušší, než by se mohlo zdát. Joss Stone se bavila. Není tajemstvím, že si doma ráda přehrává cizí písně, a tak se rozhodla dát jim fazónu podle svých představ, poskládat je na album a vydat.
Sáhla pro kompozuice, které původní autoři psali mezi koncem šedesátých a osmdesátých let minulého století. Ponořila se jejich prostřednictvím do vod soulu a blues, ovšem nezůstala tam otrocky ponořená, naopak se snažila promítnout do nich rockový pocit.
Navíc si s radostí zazpívala. A jelikož nesahá na dno svých pěveckých schopností, mohla si s hlasem pohrávat i experimentovat. Pokaždé přitom zůstala jistá v přednesu i intonaci.
The Soul Sessions, Vol. 2 je album, na kterém Joss Stone volí pozici umělkyně a vzdává se možnosti být hvězdou. Není to póza, je to důsledek přirozeného pěveckého kráčení za intuicí.
Místo pohodlného využití možností studiové elektroniky volí zvuk analogových kláves, piána, bluesové kytary, soulové vokály a prožívá písničky s hlubokým bluesovým vhledem.
Proto je album zdařilé. Byť jde o coververze, jsou nazpívané s neskonalou láskou.

Joss Stone: The Soul Sessions, Vol. 2
Warner Music/Supraphon, 47:56
Hodnocení 75%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 14. září 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)