Při prohibici poslouží o blbá voňavka

Současná prohibice v České republice je už druhá, kterou zažívám na vlastní kůži. Tu první jsem měl možnost okusit v tehdejším Sovětském svazu (dnes Rusku) na konci osmdesátých let v éře vlády prezidenta Michajla Gorbačova. Jak známo, jak prohibice nyní u nás, tak prohibice tehdy v Sovětském svazu mi jsou a byly volné, neboť jsem abstinent. V obou případech mi ale tyto politické myšlenkové záškuby v zemích, kterým přináší alkohol hromadu peněz do státní kasy (ať už prodej, nebo za jeho vývoz), přijdou skvělé na pozorování.
V Sovětském svazu jsem byl v osmdesátých letech čtyřikrát. Za odměnu na výměnném zájezdu od střední školy, s tehdejší mládežnickou organizací nebo jako manažer skupiny Nasycen na moskevském turné.
Gorbačovově prohibici se říkalo „suchoje vremja“, tedy suchý čas. Alkohol se buď neprodával vůbec, anebo v určitou hodinu na nějakých pár minut v určených obchodech. Před jedním moskevským se tehdy dvě Sovětky se státním vyznamenáním za bůhvíco na hrudi servaly kvůli místu ve frontě jako koně. Ta jedna, soudružka asi šedesátiletá, strhla dokonce ze své soupeřky šaty tak, že bylo obnaženo její ňadro. Volání alkoholu však bylo silné a poražená soudružka s ňadrem mimo šaty se přes uvedené nactiutrhání mačkala s chlapy ve frontě na vodku dál.
V hotelu, kde jsme byli ubytovaní, nám postupně zmizely z pokojů veškeré české voňavky, které jsme s sebou měli. Nebyla to ztráta veliká, ale zdálo se nám dobré vědět, proč byly odcizeny. Jednu jsme tedy narafičili na pokoj a čekali v koupelně, co se bude dít. Za chvíli jsme věděli, že zlodějkou je pokojská. Namísto úklidu prostě projela skříňky a sebrala vše, co mělo co dělat s pitím. Když jsme ji skřípli, přiznala, že krade pro muže, který doma voňavku buď rovnou vypije, anebo z ní vyrobí domácí vodku, takzvanou samohonku.
Když se nás pak taxikář při jízdě zeptal, jestli nechceme jednu „očeň ljubimuju děvočku“, tedy „velmi přítulnou dívenku“, ukázalo se, že nám nenabízí sexuální služby své manželky, ale prostě vodku. Byla přece prohibice…
Za zákaz prodeje alkoholu si tehdy Gorbačov vysloužil mnoho vulgárních pojmenování, která sovětský lid vyřvával přímo ve frontách na chlast. Dosáhl ale i rekordů. Jednak spotřeba cukru kvůli domácí výrobě překročila tehdejší sovětskou produkci, takže museli dovážet cukr z celého světa. A druhak domácí výroba alkoholu tehdy překonala průmyslové pálení, což se také jen tak nevidí.
V roce 1991 jej nahradil Jelcin, jenž ruskému národu jeho milovanou vodku vrátil. Později se upil k smrti a zbyla po něm Vodka Jelcin. Gorbačov si paradoxně vysloužil zase vodku Gorbačov.
Uvidíme, kdo u nás vyrobí první Nečasovku.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)