Souboj o strupatou dámu

Zanedbaný bezdomovec s mnoha strupy na tváři i rukou objímal na tramvajové zastávce Anděl v Praze podobně vyhlížející bezdomovkyni. Byla středa, 26. září. Dámě bylo mezi padesáti a smrtí, měla nepočítaně vrásek a bylo evidentní, že jí objetí mladšího partnera dělá moc dobře. Tiskla se k němu, cosi mu unaveně špitala do ucha a vypadalo to, že se světu rodí nový románový vztah.
Znenadání se u dvojice objevil třetí bezdomovec, chlapík s osmahlou kůží do barvy hnědého uhlí, nevysoký, leč s legračně agresivním výrazem ve tváři. Doplahočil se k ní a gesty i podivným chrčením jasně deklaroval, že bezdomovkyně mezi padesátkou a smrtí je jeho víla.
Za chvíli bylo evidentní, že má v krvi alespoň čtyři promile alkoholu, je v podstatě našrot a nadto komicky šilhá. V tomto stavu začal verbálně útočit na bezdomovce muže, jenž poskytoval jeho zřejmě partnerce lehkou erotickou útěchu. Partnerka na to vůbec nereagovala, neboť právě na rameni svého rytíře tvrdě usnula.
Hádka mezi těma dvěma se stupňovala. Komické na ní bylo, že zatímco jeden podpíral spící uzlíček strupů a vrásek, ten osmahlý při své opilosti šilhal a vypadalo to, jako by celou dobu nadával někomu úplně jinému, než muži, jenž se choulil k jeho partnerce. Za chvíli nicméně dospěl k závěru, že bude muset trapnou situaci vyřešit jako pravý muž, a rozhodl se svého soupeře vyřídit jedním K. O. úderem.
Napřáhl pěst, silácky při tom zařval a zaťatou dlaň vypálil směrem k sokovi. Jak byl ale opilý, nejenom že netrefil jeho strupatý obličej, ale promáchl vedle jeho těla a poroučel se k zemi.
Jeho sok se mu posmíval, žena mezi padesátkou a smrtí chrupla a bezdomovec v barvě hnědého uhlí se snažil vstát. Když se mu to podařilo, seznal, že jeho boj je marný. Zaklel jadrnou slovenštinou „boha aj Máriju ti, zasran“ (bylo tu zhruba v tom smyslu) a vydal se těžkým krokem pryč.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)