Ellie Goulding do klubů i hal

Bylo by dobré, kdyby světová média nepsala o druhém albu britské zpěvačky Ellie Goulding jako o „nové desce dívky Skrillexe“. Nebylo by to vůči ní fér, protože ona jde svou cestou. Na druhou stranu je jasné, že svému „boyfriendovi“ vděčí za atmosféru alba.
Debut Lights (2010) ji stavěl kamsi vedle Kate Nash. Byla to příjemná deska, ale ne výjimečná. Měla za sebou celý tým BBC, který jí ve své anketě pasoval za jeden z objevů roku, skončilo to dvěma nominacemi na Brit Awards i pozváním zazpívat na svatbě prince Williama, vstup do hudební historie to nicméně nebyl.
Novinka Halcyon to mění. Pomineme-li vliv Grammy ověnčeného elektronika a dubstepového mága Skrillexe, snoubí se na kolekci barokní pop, pokojné zasněné instrumentace, folklórní nádech protažený elektronikou a písničkářské postupy. Na jejich doaranžování si Gouldingová pozvala třeba pěvecký sbor a sáhla po tanečním rytmu.
Halcyon je kolekce, která atmosférou osciluje mezi klubovým parketem a sportovní halou. Tam i tam obstojí na výbornou. Navíc se Goulding prezentuje jako skutečná pěvecká naděje, o níž před dvěma lety referovali odborníci z BBC.
Její charismatický zpěv táhne digitalizovaný pop ve stylu Adele v písni Only You, kosmický synthipop s harfou v písni Atlantis i lehce pulsující elektronickou Anything Could Happen.
Deska se přitom neodhalí hned po prvním poslechu. S každým dalším ovšem cudně obnažuje rafinovanou zvukovou spolupráci producentského týmu i vrstvy talentu Goulding (ať už jde o schopnost napsat poutavou, přitom ničemu nepoplatnou kompozici, sametový hlas či nevídanou vibraci v něm).
Zpěvačka míří mezi ostrovní hvězdy dneška. Je milé, že až tak nespěchá.

Ellie Goulding: Halcyon
Universal Music, 54:23
Hodnocení: 80%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo v úterý 16. října 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)