Krušné chvíle recenzenta

Jakmile napíšete recenzi na album skupiny Kiss, podle mě jednu z nepřeceňovanějších v hudební historii, stanete se okamžitě terčem zloby, pohrdavých poznámek a urážlivých gest ze strany fanoušků formace. A přichází to k vám ze všech stran, mailem, mobilem i šeptandou. Když jsem v minulosti sáhl na pochybnou uměleckou čest kapel Kelly Family nebo Tokio Hotel, zasypala mě těmi samými žlučovitými svodkami mládež nadšená z tvorby jmenovaných těles.
Často v nadsázce říkám, že na hudbě jsou nejhorší fanoušci, především pak ti zaslepení, nesledující nic jiného, než cestu svého hudebního favorita.
Když mi kdysi Tereza Pergnerová volala, abych přišel do nějakého diskuzního klubu TV Nova a za přítomnosti špiček českého fan klubu skupiny Kelly Family vysvětlil, co je na kokrhání té skupiny nekohoutovského, odmítl jsem. Mám pocit, že jsem měl nějakou objektivní příčinu, protože jsem Pergnerové navrhl, aby místo mě do vysílání pozvala Vladimíra Vlasáka z Mladé fronty. On pozvání neodmítl, ovšem když jsme se po pár dnech kdesi potkali, přiznal, že ve společnosti fanoušků Kelly Family prožil jedny z nejhorších chvil své dosavadní novinářské kariéry.
Já se později zúčastnil diskuze o Kelly Family v jednom pražském klubu a musím říct, že přídomek „kokot“ byl v záplavě těch dalších ještě pochvalou. Jinak hezké mladé dívky mě tehdy propichovaly tak nenávistným pohledem, že jsem v sobě nenašel ani sílu představit si je na toaletě při vykonávání velké potřeby (což mimochodem skvěle funguje pro zapuzení pokušení).
Potíž v diskuzi recenzenta s fanouškem je ta, že recenzent používá argumenty a fanoušek nikoliv. Nakonec to klidně může skončit tak, že vám fanoušek řekne, že nejlepší recenzi, jakou kdy četl, napsala jakási slečna z nejmenovaného prestižního internetového zpravodajského serveru a vy na ni svými bláboly vůbec nemáte. Doma se pak ze zvědavosti na tu „recenzi“ podíváte a zjistíte, že kromě slohových a pravopisných chyb ona recenzentka kostrbatě popsala, že modrá světla během koncertu svítila modře a žlutá žlutě, někdy červeně, zpěvák měl na sobě khaki šortky a jeho mikrofon měl stejný tvar, jako když byla na koncertu minule. Z recenzentského, tedy objektivně hodnotícího pohledu, ani ťuk.
Nejmenovaný kolega dostal kdysi za svou recenzi esemesku se vzkazem, že ho kdosi zabije. Nakonec se sice ukázalo, že to byl žert kapely, která byla předmětem jeho recenze, nicméně nespalo se mu tehdy zřejmě úplně dobře.
Po více než dvaceti letech práce recenzenta si dovolím nezměnit na svém názoru na poslední album skupiny Kiss ani ň. Opravdu je to velice špatná deska, zbytečná a kapelou nadhodnocená přesně tak, že už z prvních slov z tiskové zprávy k ní poznáte (aniž byste album slyšeli), že muzikanti prodávají špatné zboží.
Děkuju za názory, které nejsou vulgární.



Komentáře [ 1 ]

  • Antonín Janák napsal:

    Kiss mám moc rád, byl jsem 3x na jejich koncertě, mám oposlouchané skoro všechny alba, tak se dovolím přiřadit k těm mírně zfanatizovaným fanouškům. Ano, musím přiznat, že některá alba jsou čistě komerční (Monster), na kterých se nacháí max. jedna poslouchatelná skladba, ale na druhou stranu mám v srdci hned několik jejich kultovních alb (Alive II, Destroyer). U Kiss nikdy nešlo o propracovanost textů nebo nějaké složité sóla atp. Oni se dokázali zalíbit lidem, a tak se dostali tak vysoko.
    No ale abych se dostal k tomu, proč tohle vlastně píšu. Zatím si nedokážu představit, jakým stylem jste to lidem kolem vás podával, že na Vás takhle útočili. Kdyby šlo o mě, tak bych se opravdu nenaštval, každý má svůj názor na věci. Ono je důležité si uvědomit, že takoví skalní fanoušci tu kapelu vnímají jako modlu, spíš mi to připomíná,něco jako byste se pokusil vysvětlt křestanovi, že bůh neexistuje. Taky nadšený nebude, ale tak je to u všeho a mě osobně by ani nepřekvapilo, kdyby se moje tělo, uprostřed davu Samotevé revoluce, rozletělo do všech koutů Prahy, při zvolání „Miluji komunismus, ať zdechne demokracie“. Jenom příklad ;-)

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)