Na Bytovém psychoturné s Imodiem

Bytové turné skupiny Imodium je zrealizovaný nápad, který někdy v devadesátých letech provedla v malinkaté míře jedna britská kapela, jejíž název jsem v toku let samozřejmě zapomněl. V týdeníku Kerrang! jsem si tehdy přečetl, že přijela do bytu své fanynky a zahrála jí v pokojíku plném plakátů tehdejších rockových hrdinů unplugged. Pečlivě jsem tehdy ten nápad uložil, pak jsem na něj zapomněl, a když jsme si Imodiem, mládenci z kultovního „zapadákova“ Broumova, vymýšleli kudy na to, Bytové turné bylo ze všech těch idiocií nejméně nebezpečné.
Letos jsme jeli podeváté a já se fakt těšil, že bandu rockerů, které drží při životě naplňování hesla „sex, výrobky likérky Drak, rock’n’roll“, konečně budu moci pochválit za to, že se na místě srazu sešli včas. Osm let jsem jim s nehynoucí trpělivostí sázel do hlavy, že přijet na místo včas je výsada pravého rockera. Pravda, trochu jsem si jako vedoucí výpravy a uživatel čestného titulu „Bytový manažer“ (což nám u těch ostražitějších maminek a tatínků fanoušků Imodia spolehlivě zavřelo dveře) to heslo upravil, nicméně mělo-li to mít ryze výchovný charakter, budiž mi to povoleno.
Sraz byl v pátek (19. 10.) v deset dopoledne u KFC na Černém mostě. Thom už tam seděl od devíti, byl lehounce zpruzený a usrkával hnusnou kávu, aby se teprve po otevření víčka a pohlédnutí na podivnou konzistenci připomínající tekutý žaludeční nadbytek rozhodl ji dále nepít. Broumovská část výpravy přijela pět minut před stanovenou hodinou, no a já si chystal oslavný proslov. Chyběl ale baskytarista Roman, který v hudebním světě užívá – bůhví proč – pseudonym Ronoon.
Když mu Thom v deset zavolal, tvrdil, že už je na cestě. Dorazil ovšem až v 10.40, tedy o rekordních čtyřicet minut déle, než bylo domluveno. Tak dlouho bych nečekal ani na Karla Gotta (promiňte, Mistře), a tak jsem byl spravedlivě rozlícen a významy slov z nacvičené pochvalné řeči jsem prostě obrátil naruby.
Nejvíc mě ale rozčílilo, že Ronoon na mostě ke KFC předstíral běh, jako že mu záleží na tom, aby dorazil co nejdříve. Jsem přesvědčen, že nikdy v životě neběžel, protože mu to prostě nešlo. Jeho tělo připomínalo New Orleans při hurikánu Katrina.
Můj krevní tlak se vyšplhal na hodnoty 250/180, což normálně znamená smrt. Ode mě ji ale dovedně odháněl věrný druh Pavel, další člen naší výpravy, a také Arnold, jiný člen výpravy, který mě vždy uklidní už jenom tím, jak vypadá. Podotýkám, že se všichni máme strašně rádi, což občas potvrdíme takovým tím pohledem na sebe, ve kterém je řečeno vše. Ostatně i tyto řádky vznikají s upřímnou láskou k téhle partě.
„Poprava“ Ronoona (mimochodem, víte někdo, jak se vůbec jmenuje příjmením?) přišla na základní škole Kněžmost, kde jsme jako na první zastávce turné začali kvůli jeho sekeře hrát o čtyřicet minut později. V půli koncertu se pár dětí zvedlo s tím, že sorry, ale jede nám autobus. Měl jsem z toho radost a zdálo se, že se muzikanti takříkajíc chytili za nos, protože druhý den přišli na sraz k odjezdu do Čáslavic pouze s dvacetiminutovým zpožděním. Ještě deset let a na tu pochvalu stoprocentně dojde.
Bytové turné je vlastně zrůdnost. Dobrovolně trávíte hodiny drahocenného osobního času v dodávce s lidmi, kteří se vzájemně baví tím, že ze svých těl uvolňují nejrůznější stesky, zloby, radosti i puchy. Všiml jsem si například, že takový kytarista Daniel často vyřkne věty, které vůbec nesouvisí s daným okamžikem, a ještě se tomu (jako jediný z celé výpravy) řechtá. Také Ronoon v jednu chvíli zřejmě reagoval hurónským smíchem na vtip, který jsem řekl před pětadvaceti hodinami. Kárl zarytě mlčí a fakt by mě zajímalo, na co myslí, Pavel neustále mluví a nutí mě ho poslouchat (což činím milerád, protože řešíme světaběh) a Arnold se vytahuje, že má elektronickou cigaretu a jako jediný může kouřit v autě.
Nejvíc mě baví Thom, protože má takový slovník, jaký má, a také je evidentně budoucí psychopat, což nás velmi spojuje. Myslím si, že historicky bylo nejvíce nenávisti při Bytovém turné mezi námi. Všichni ostatní nás srali průběžně, my se ovšem nasírali i několikrát denně. Je zvláštní, že mě to baví a vsadil bych se, že i jeho.
Potíž je, že slovník, který vynášíme z paluby mimořádně důsledně zasmraděné dodávky, neakceptují často naši hostitelé. Leckde jsem i cítil pohrdání. Letos se naopak nejrychleji chytila parta z Pardubic, i když náš host Honza těžko nesl, že jsem mu na jeho upřímná a skoro až dojemná slova o tom, že Imodium jsou jeho idolové, řekl, jestli by si nechtěl vybrat nějakou jinou kapelu a prožít tak smysluplněji mládí.
Přitom mám všechny ty lidi, kteří si kapelu pozvou, nachystají pro ni občerstvení a ještě se na setkání těší, opravdu moc rád.
Jako obvykle jsem se letos opět nedostal k poslednímu dnu turné, neboť mě volaly pracovní povinnosti. Z Pardubic, kde končil náš sobotní program, jsem tedy jel do Prahy vlakem. Vyšel na mě soukromý Regio Jet, ten vlak s těmi stevardy a stevardkami. Posadili mě do kupé k chlapíkovi, který si četl Mladou frontu. Vždycky, když dočetl stránku, tak ji s pološíleným výrazem ve tváří rozsápal, udělal z ní papírovou kuličku a pohodil vedle sebe. Když noviny za Kolínem dočítal, měl v ruce pouze jeden list.
Asi jste pochopili, že Bytové turné je psycho.



Komentáře [ 4 ]

  • Tereza napsal:

    :D… moc hezký článek. Teď už vím, že je skvělé pozvat si kapelu domů, ale lepší je jet s nima v dodávce!!!

  • kralik napsal:

    Jo! kněžmost je prostě nejlepší ! :D

  • Blanka D. napsal:

    Jsem jedna z „ostražitějších“ maminek a chtěla bych přihodit názor z „druhé strany barikády“. Loni jsem k domácímu koncertíku přistupovala s velkými obavami, (bydlíme tři generace v 66m čtverečných)ale chuť udělat nadšenému dítěti radost, byla větší. A udělala jsem dobře. Seznámení s kapelou (po koncertu v Jistebnici – ZAPLAŤBŮH , že bylo akustické) bylo fajn. Přišli, zahráli a (u mě)zvítězili. Milí, chytří, hrájící muziku s neskutečnou pozitivní energií a hlavně – s inteligentními texty.
    A byla jsem nadšená, když jsme se i letos dostaly (samé baby) do programu. Kluci, díky za tu neskutečnou pozitivní energii a báječnou pohodu. Jako kdyby přijela Imodiumbanda kamarádů :-).

  • Honza napsal:

    Zdravicko. Moc me potesilo, ze je v tomto clanku zminka o me malickosti. Velky diky patri ale predevsim holkam,ktere to cele vyhrali (myslim, ze slo o napsani IMODIUM jejich telama). Bez nich by jsem tam nebyl a nemohl si tak uzit vybornou akci. A timto by jsem rad podekoval i Thomovi, ktery si semnou po dohrani koncertiku sel vedle do mistnosti zabrnkat neco od nasich tehdejsich bohu z NIRVANY resp. Kurta. Dekuji a nekdy na videnou :)

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)