Strhující polovina první části Klíči králů nestačí

Po třetím zvonění, patnáct minut po stanoveném začátku premiéry rockové opery Daniela Landy Klíč králů, přišel na pódium pražského Divadla Broadway před zraky zvědavého publika sám autor. Nejprve poněkud nervózně, později se zřejmou sebejistotou přiznal barvu.
Své nové dílo ještě nedokončil. Na otazníky v očích diváků reagoval překvapivě: „Napsal jsem nějaký konec, ale berte to jako první část Klíče králů.“ Něco takového se při premiérách celosvětově normálně nestává.
Pokud jeho žena a režisérka Mirjam Landa v rozhovoru pro Právo řekla, že očekává, že dílo vyvolá velké emoce, bodovala za tu věštbu ještě předtím, než opera začala.
Landa sice zaslouží obdiv za odvahu, se kterou před publikum předstoupil a kápl božskou, současně mu ale patří úšklebek za to, že byť dobře znal termín premiéry a věděl, že smlouvy na uvedení díla v podstatě zapovídají jeho nekonání, nedokončil ho.
Navíc mimoděk připustil, že nabízí polotovar, jehož hodnota je nižší, než jaká měla být. Že finále „prvního dílu“ dokončoval na poslední chvíli, bylo pak více než patrné.
Přitom to začalo výborně. S přihlédnutím pouze k první polovině představení pracují Landovi na neobyčejném díle. Velmi citlivě pro ně vybrali hlavní protagonisty i zručnou a pěvecky slušně vybavenou company, příběh měl spád, neškobrtal, nenimral se v podružnostech a písničky, které Landa připravil, mají textovou zralost i melodickou přitažlivost.
To, co se dělo na projekcích na pódiu, pak bylo na české poměry vyloženě nadstandardní. Například scéna z jatek patří bez diskuze k vrcholům opery jak po stránce výtvarné, tak i herecké, taneční a textové.
Druhá polovina první části Klíče králů ovšem přinesla to, před čím nepřímo varoval Landa ve svém úvodním monologu. Děj ztratil spád, a ač myšlenkově pokračoval v linii dané první částí, byl též nudný v natahování některých scén, tanečních kreací i písniček. Bylo zřejmé, že tyto pasáže mimo jiné shromažďují čas, aby dílo ve své závěrečné stopáži mělo alespoň hodinu a tři čtvrtě.
Alternativní konec by možná vyžadoval vysvětlení, daleko spíše byl ale vycucán z prstu a dojmu z celého díla pranic nepomohl.
Přitom Landa ve svém fantasy příběhu přišel s velmi aktuálním tématem. Když byly jeho postavy v dialozích polopatické a vyjadřovaly pocity mnoha lidí z dění na domácí politické scéně, publikum tleskalo. Když byly naopak trochu tajemné, přesto lehce dešifrovatelné, byla ve vzduchu cítit spokojenost.
Navíc se k výbornému hereckému výkonu rozehrál nejenom Josef Vojtek (jako Čaroděj ohně), o jehož pěveckých kvalitách netřeba pochybovat, ale i Marián Vojtko v roli Krále upírů, Ondřej Izdný (Král jezer), Vilém Čok (Král ušounů) či Jakub Šlégr (Král vran). Nadto se velmi snažil i jinak nepříliš herecky nadaný Petr Kolář, což bylo jistě dáno i tím, že ve zpívaných pasážích spojených s tancem i projekcemi byla rocková opera až strhující, tedy strhla i jeho.
Ač sbor leckdy nebyl intonačně dokonalý, nepřesnosti dávaly přednesu elektrizující energii, až z toho v první části lehce mrazilo.
Klíč králů byl tedy dobře rozehraný, leč nešťastně ukončený. Není pochyb o tom, že za nějaký měsíc dva získá po dalším zkoušení na vyšší platnosti i jeho druhá polovina. Že ale chybí smysluplné finále, mu sotva kdo odpáře. A není ani jisté, jestli je zpráva o chystaném vytvoření druhého dílu dobrá.

Klíč králů
Libreto, hudba, texty, aranže, sound design a hudební produkce Daniel Landa, režie Mirjam Landa. Divadlo Broadway, Praha, premiéra 10. října 2012.
Hodnocení: 55%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 12. října 2012)



Komentáře [ 1 ]

  • Zdeněk Hejduk napsal:

    Ahoj, byli jsme na tom dneska s manželkou, dostal ijsme poukaz od syna pod stromeček, naprosto souhlasím s tvým názorem, i když jsem měl trošku jiné obsazení…, měj se Zdeněk

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)