Rihanna měla ještě počkat

Sedmé studiové album barbadoské zpěvačky Rihanny přináší popovou všehochuť moderní doby. Ve studiu ji podpořilo více než dvacet zkušených producentů a autorů, což se na konečné podobě kolekce projevilo. Bohužel negativně – roztříštěností.
Rihanna jako špičková představitelka současného popu pohříchu netouží udávat jeho směr a tempo. Na desce Unapologetic se mu naopak podvolila a uchopila jeho nynější zvuky tak nedůsledně, že celá kolekce zní jako soundtrack k laciné jihoamerické telenovele.
Nahrávají tomu i texty, v nichž jsou zaznamenány její lásky, zklamání a nálady provázející bolestivý vztah s „mlátičkou žen“ Chrisem Brownem. Před lety ji seřezal tak, že musela vyhledat lékařské ošetření. Dnes jej však opět staví vedle sebe a dokonce s ním na kolekci nazpívala duet Nobody’s Business.
Výraznější jsou písničky, v nichž odskakuje od tanečního pojetí. Singl Diamonds propouští emoce a zpěvačka na něm zpívá nejpřesvědčivěji na celé nahrávce. Podobné je to ve What Now. Pour It Up je sice trochu monotónní, ale přináší alespoň zajímavou náladu.
Hostující David Guetta a Future pak pojali svou přítomnost na desce jako vlastní exhibici, nikoli spolupráci. Eminem naopak jako by v písni Numb nevěděl, co se sebou.
Rihanna mohla vydání alba klidně o rok odložit. Byť ji obklopuje relativně šikovný tvůrčí tým, na dobré písničky je třeba čekat. Zvláště ve chvíli, kdy někdo začne mít pocit, že vydávat desku každý rok není špatný nápad.

Rihanna: Unapologetic
Universal Music, 55:11
Hodnocení: 60%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 23. listopadu 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)