Velká scéna pro velkou kapelu Muse

Matt Bellamy, zpěvák a kytarista britských Muse, hovořil před několika týdny o tom, že koncertní turné k letošnímu albu The 2nd Law bude vskutku pompézní. Čtvrteční vystoupení v zaplněné pražské O2 Areně mu dalo za pravdu.
Muse jsou v současné době jedna z nejvýraznějších světových formací. V létě se jako hymna hrála na olympiádě v Londýně jejich písnička Survival. Na prahu října pak vyšlo zmíněné album, které potvrdilo dříve naznačené tendence míchat a spojovat to nejlepší, co britský rock ve své historii nabídl. Kromě trochy pochybností, zda to není výsledek myšlenkové stagnace, to především potvrdilo umělecké sebevědomí muzikantů.
Muse se nechávají ovlivnit historií, aby psali současnost. Taková je na hudební scéně situace, a oni to pochopili velice jasně. Okázalé koncerty k tomu pak přirozeně patří.
Obrovské pódium se táhlo do šířky a bylo ve své zadní části ohraničeno jakýmsi hrazením, které zpočátku sloužilo k obrazové reprodukci dění na scéně. Když se před písničkou Panic Station snesla nad pódium konstrukce ve tvaru pyramidy osazená obrazovkami, vizuální dění se do značné míry přeneslo na ni. Hra světel se mísila se záběry z kamer, prosté symboly střídaly hravé nápady s animací i grafiku, která neodmyslitelně patří k vyššímu uměleckému principu art rocku.
Dění nad pódiem možná poněkud zastínilo fyzické činění trojice Bellamy, Chris Wolstenholme (baskytara, zpěv) a Dominic Howard (bicí), kterou doplňoval hostující hráč na klávesové nástroje Morgan Nicholls. Obstát vizuálně na tak velkém prostranství je těžké. Klíčové charisma ale měly skladby.
Bellamy v nich zpíval jako z partesu, střídal civilní projev s falzetem, využíval hlasových zkreslení a tímto rejstříkem dosahoval náramné zvukové barevnosti. Wolstenholme i Howard mu zdatně sekundovali jako vokalisté, přičemž baskytarista zpíval sólově skladbu Liquid State, kterou pro nové album napsal.
Pokud Bellamy zrušil rozhovory s novináři, které byly předem naplánované, kvůli tomu, aby šetřil svůj prý trochu nemocný hlas, bylo to rozhodnutí pochopitelné a správné.
Z alba The 2nd Law zaznělo deset skladeb, což je jeho velmi důsledná propagace. Ze starších písniček kapela zařadila Resistance, Plug In Baby, Undisclosed Desires a další. Seřadila je do koncertního bloku tak, aby nálada gradovala a po písních, které Bellamy odzpíval jako hráč na piáno (Explorers a Sunburn), táhla atmosféru večera k velké gradaci. Podtrhla ji nadto neúnavným tancem laserových světel i vynikajícím zvukem, který koncert jistil od první chvíle.
To vše patřilo k vystoupení, o němž lze bez uzardění napsat, že bylo v dobrém smyslu slova pompézní. Muse při něm opakovaně potvrdili, že jsou opravdu velkou kapelou.

Muse
O2 Arena, Praha, 22. 11. 2012
Hodnocení: 95%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 24. listopadu 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)