Vítězný projev, který nakonec nebyl

Z naprosto tajných zdrojů se mi podařilo získat projev jednoho z kandidátů na amerického prezidenta, který měl být přednesen v případě jeho vítězství. Dokonce si jej onen kandidát prý nacvičoval při holení hrudníku v koupelně před svým týmem. Nakonec ale jeho žena rozhodla, že takové pitomosti říkat na veřejnosti nebude, a napsala mu projev sama. Přesto původní verzi zveřejňuji v plném znění.
Podotýkám, že celá věc může být opět podvrh. Možná jsem zase naletěl. Nicméně…

Má zemi,
Bůh, ve kterého nevěřím, je mi svědkem, že to, co teď řeknu, nejsou klišé, fráze, a dokonce ani klišé nebo fráze, či klišé. Ano, právě jsem se stal prezidentem, nejmocnějším mužem světa, tedy hned po mé ženě, mých fakanech, jejich kámoších a našich domácích zvířatech. Že vyhraju, jsem věděl už minulý týden. Pošeptal mi to skřítek trol.
Komu jinému bych měl za své vítězství poděkovat, než Billovi, který mi v dubnu slíbil, že to zařídí, a hlavně velkému Bohu. Nikdy jsem ho sice neviděl, ale není právě tohle na Bohu to krásné? A není právě tohle důkaz, že existuje? Hmm, jasně, je to pitomost, ale zní to skvěle, ne? Americky. Je to prostě cool.
To, že jsem se stal prezidentem, mi dovoluje naslibovat vám hory doly. A tak tedy slibuji tobě, Bille z Masachusetts, nového mluvícího mývala s geneticky upraveným ocasem a teflonovou pánví navrch. Tobě, macatá Mary z Marylandu, zase slibuju levnější silikon z Číny, který láduješ do těch svých stokilových prsou pro první stránky pánských žurnálů. Tobě, Johne z Nebrasky, slibuju sedminásobné porce masa u McDonalds, ne, miliónnásobné porce, dvoumiliónnásobné porce. Tobě, Walkere z Arizony, pak slibuju na čestný skautský více ropy do tvé sprchy v mobilhomu, a tobě, tetičko Nancy z Georgie, chlapa jako hora, samozřejmě černocha, s mírami 70-102-65-15. Těch patnáct cenťáků se může měnit směrem nahoru i dolů, záleží na tobě, teti.
Slibuju naší zemi, že v následujících čtyřech letech vyrobíme u Číňanů ještě více konzerv a zaplavíme jimi obchody od severu k jihu a od východu k jihu. Většina bude z tuňáků, protože na ně nasadíme mariňáky i těžkou techniku a všechny je vylovíme.
Slibuju taky smrt Usámy bin Ládina, Kaddáfího i Saddáma Husajna. Někdo tvrdí, že už jsou mrtví, ale já jsem opravdový vlastenec, a Bůh, který byl jednoznačně Američan také, je mi svědkem, že je v následujících čtyřech letech odkráglujeme ještě jednou a bude konečně pokoj. Slibuju také, že si najdeme nové nepřátele, aby naše armáda, do které pumpujeme miliardy doláčů i nějaký drobný, neměla dlouhou chvíli a mohla dál zabíjet. Bude to paráda.
Slibuju, že naše země bude nadále tloustnout a potvrzovat tím svůj blahobyt. Věřím, že za mého vládnutí konečně někdo z Američanů praskne a dostane se tak do Guinessovy knihy rekordů.
A já si nechám znovu vybělit oči, nastřílet vlasy a budu to opakovat každý den, protože jsem se stal prezidentem. A každý den vypustíme do ovzduší tolik sajrajtu, že to zašpiní všechny podpisy na Kjótském protokolu. Jsme nejsvobodnější země na světě, můžeme všechno. Opovažte se ale chlastat v patnácti, vy prťaví grázlové z Bronxu.
Měl jsem sen. Zdálo se mi, že našeho psa konečně zakousla ta tlustá krysa odvedle. A že mi moje žena šeptá: „Miluju tě, můj prezidente.“ Měl jsem sen. Sen o tom, že mi vyrašil zub moudrosti, jazyk se už od něho spokojeně odráží a já konečně při požírání polévky necintám.
Ano, měl jsem sen. Sen, že všechno je cool. A teď si jdu lehnout, abych mohl mít další sny. Ať žiju.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)