Vlhko na srazu fanynek (a jednoho fanouška) One Direction

Kamarád Tonda Milata mě pozval na sraz fanoušků boybandu One Direction. Asi bych normálně nešel, ale on to navlékl tak, že na něm vystoupí se svým novým projektem zpěvák Adam Mišík, který dosud patřil do kapely Colorblinds. Dodal, že nepochybně bude legrace, protože se prý člověk málokdy setká s takovým fanouškovským zaujetím pro kapelu, jakou členové fan klubu One Direction mají.
Pár hodin před předávacím ceremoniálem Českého slavíka (24. 11.) jsem tedy vyrazil. Přestože mi kamarád Tonda chvíli předtím zavolal, ať přijdu na půl druhou, a kdyby byla ještě před vchodem do Lucerna Music Baru (kde se akce konala) fronta, ať ji předběhnu a „normálně jdu dál“, přiznám se, že bych to neudělal. Představa, že mi sprostě nadávají fanoušci One Directioon, je pro mě příliš skličující.
Fronta už ale naštěstí nebyla, naopak byl před klubem božský klid, jako by se peklo uvnitř vůbec nekonalo. U vstupu se na mě jen podezřele podíval člen ochranky, a tak jsem mu vysvětlil, že nejsem zločinec, ale novinář, a jdu dělat reportáž. „Tak si to užijte,“ řekl mi ironicky.
Narovinu – nebyl to sraz fanoušků, nýbrž fanynek One Direction. Dívky ve věku dvanáct až sedmnáct let tvořily zdravé jádro, jen pár jich působilo mimo toto věkové pole. Zrakem jsem mezi nimi našel jediného chlapce. Měl černé vlasy, byl štíhlý a vysoký a tvářil se, že má One Direction také rád. Pokud to tedy nebyla holka…
Tonda Milata už stál na pódiu a burcoval fanynky. Brzy pochopil, že mu stačí, aby řekl One Direction nebo „ahóóój“ a ony začnou nebetyčně halasit, povykovat, pištět a hekat přesně tak, aby měl člověk pocit, že je skvělý moderátor. Užíval si to tedy na plné koule, stejně tak gest, kterými musel ryčící dav uklidňovat. Díky tomu atmosféra v klubu pozitivně vlhla, jako by hráli Sex Pistols a měli vyprodáno. (Když je vyprodáno, ten klub se prostě potí.)
Pak se ale Tonda stal obětí vlastní pasti, to když se rozhodl uvést Adama Mišíka. Nečekaně sentimentálním hlasem se snažil dívky umlčet a pravil, že se chystá říct něco zásadního. Holky ale v povykování a jančení přidaly, neboť se zřejmě mylně domnívaly, že jim Tonda prozradí značku pomády na rty Harryho Stylese.
Představení Adama Mišíka pro ně ale nepříjemné nebylo, naopak to jméno přijaly se stejným nadšením a pištěním, jako všechno předešlé. Mišík se tedy rozhodně nemusel bát, že ve svém písňovém bloku neobstojí. Dívky prostě prahly po kultuře popových písniček.
Když pak nahlásil, že zazpívá skladbu One Direction What Makes You Beautiful, což je v podstatě vykradená Summer Nights z Pomády (fanynky One Direction ale mají pomádu spojenou možná jenom s Harrym), mohl nechat hrát své spoluhráče a sám mlčet, protože dívky a chlapec odzpívali úplně vše, se stejným zaujetím, jako One Direction v klipu k písničce. Některé dívky dokonce snažně máchaly rukama, jako to dělá Harry.
V jednu chvíli se z davu fanynek ozvalo: „Ty jsi krásnej,“ což Mišíka trochu vyvedlo z míry, ale nakonec poděkoval. Když skončil, dívky jásaly jako pominuté a mnohé mu jistě potají slíbily věrnost.
Chvíli jsem pak ještě hovořil s kamarády se Sony Music o tom, jestli má Mišík na české hudební scéně šanci. Když jsem se rozhodl odejít, vykročil jsem z horního baru a srazil se s asi patnáctiletou fanynkou, která pozadu odbíhala od přilehlého stánku s cédéčky. Podívala se na mě a v očích měla milión otazníku. „Kdo to je???“ jako by si říkala.
„Neboj, nejsem Zyan Malik. Jsem StevenTyler. Můžu se ti podepsat?“ řekl jsem i ke svému překvapení.
Dívka vytřeštila oči a odsprintovala ke svým kámoškám, které stály tři metry od nás. Myslím, že jim řekla něco v tom smyslu, že v klubu už začaly rozlévat chlast, protože potkala nějakého opilého pitomce.
Přitom já byl Steven Tyler.
Zatracená schizofrenie.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)