Pohozený projev

Dnes ráno jsem se toulal Prahou. Znenadání kolem mě profičelo auto s modrým majáčkem a otevřeným oknem. Nevěnoval jsem mu velkou pozornost, uskakoval jsem hbitě směrem k Vltavě. Když jsem ale celý mokrý vylezl na břeh, všiml jsem si, že na zemi leží papír. Sebral jsem ho a stálo na něm toto. Nejspíš projev, možná novoroční, kdo ví… Nevím, komu patří a co to má znamenat. Přijde mi to ale zajímavé.

Moji poradci, Patriku, Dušane a loajální občané,
dnes je velký den, den, který vstoupí do světové historie (zeptat se Jakyho, jestli jsem to už někde neříkal). Podesáté před vás předstupuju jako váš vůdce a podesáté vím, jak moc mě milujete (zeptat se Jakyho, jestli si to, že mě milujou, zase nevymyslel).
V den dvacátého výročí osamostatnění od Slovenska, které jsem s hned po mně druhým nejlepším politikem historie Zarputilým boxerem (zjistit, jestli to byl Zarputilý) na stoličce v parku vyjednal, k vám předstupuju naposledy. Bohužel. Pro vás a hlavně pro mě (rozplakat se, ačkoliv radši ne, aby mi zase neklesly víčka k držce, musím to pak napínat kolíčkama).
Zdejší politický systém je ale tak špatný, že nemohu být vládcem dalších třicet let, jak bych chtěl. A tak než zazpívám na rozloučenou písničku Neublížil som vám (zeptat se Wajgyho, jestli by nebylo lepší zazpívat něco od Gotta nebo Bílý, ty mají mutanti radši), musím vám sdělit několik špatných zpráv.
Tu první zprávu už jsem vám říkal. Nebudu už brzy vůdce. Tedy alespoň ne vaším. Mám v úmyslu kandidovat na prezidenta jiné země, ale neřeknu které. Napsal jsem Vladimirovi dopis a on mi odpověděl, že je to skvělý nápad (ověřit překlad majlu u Skřivánka, překladu uklízečky Machatové moc nedůvěřuju). Mým protikandidátem bude Bobo, žena s velkou „Ž“ i „P“, jak se říká. Vaším vůdcem už ale nebudu, i když vím, že byste si mě nadále přáli (zeptat se Hajiho, jak dopadl poslední průzkum veřejnýho mínění a jestli už zaplatil za ten minulej).
Druhá špatná zpráva je ta, že už příští rok nebudu vůdcem. A protože vím, že tu po mě zbude na politickém nebi – jestli se tomu vůbec bude dát beze mě nadále nebe říkat (poradit se o slovosledu s Patrikem) – obrovská černá díra, nechám vám tu své poselství. Tady je, pište si, podejte si pera (pauza pět minut).
Každý rok jsem napsal knihu o svém vládnutí. Byl jsem dobrý vůdce, a tak se ty knihy psaly dobře. Všechny jsou bestsellery, jenom já jich mám doma od každého výtisku sedm tisíc kousků. Tak se mi líbí, nemohu se jich nabažit, s některými se i koupu (když tam není Dušan, he, he, he, tohle škrtnout, vtip). Napsal jsem také odbornou knihu o životním prostředí nazvanou Superbible ekologie a nadále si stojím za tím, že zemi je třeba plenit, protože člověk vznikl z opice (napsat Hajimu, že to s tvrzením, že to tak není, přehnal, ačkoliv radši ne, vždyť přece plnil zadání udělat ze sebe debila, abych vynikl).
Hovořil jsem o svých postojích k ekologii na několika fórech, hlavně u mě doma. Všichni si můj názor poslechli a souhlasili. Zvláště Patrik a Dušan (poslat Jakyho, ať je někde poshání, pořád někde trajdaj).
Na svém pracovním stole mám vedle pera několik dalších rozepsaných knih. V příštím roce na jaře vydám například hluboké filozofické pojednání nazvané První týden beze mě, měsíc poté vyjde pokračování Měsíc beze mě a hned na to vyjde má sbírka básní o měsíci beze mě nazvaná Beze mě a beze studu (napsat Jakymu, ať si pořád nedělá prdel, že je to o mně a Patrikovi).
Byl jsem při tom, když naši tenisté vyhráli pohár. Všichni oba dva mě podporují, protože vědí, jak dobrý tenista jsem a jak jsem dobrý vůdce. Udílel jsem jim během utkání cenné rady, což jste ostatně viděli v přímém přenosu, během něhož jste mě mohli sledovat (zeptat se Wajiho, jestli jsem byl vidět). Pohár patří tedy i mně. Kdyby trenér souhlasil a já mohl za tým nastoupit, jak jsem mu navrhoval asi dvacetkrát, mohli jsme pohár získat už v semifinále. Smetl bych ty Finy, nebo s kým to hráli, obouruč a se zavřenýma očima (zeptat se Jakyho, jestli mi tuhle blbost někdo bude věřit, ale asi jo, milujou mě).
Protože už nebudu vůdcem, podepsal jsem na rozloučenou zákony, které z vás příští rok rozhodně udělají chudáky. Nerad to přiznávám (zeptat se Hajiho i Jakyho, jestli to mám přiznat, Wajiho se neptat, ten řekne, že jo), ale udělal jsem to naschvál, abyste byli smutní z toho, že odcházím.
A propos, brzy se začne v některých českých divadlech hrát má nová divadelní hra Božské odcházení. Není o mě, to ne, i když se náhodou hlavní postava odcházející hlavy státu jmenuje jako já. V hlavní roli, už jsem mu psal, Leslie Nielsen.
Takže se tu mějte, jak chcete, já už nebudu vůdcem. Ať žiju, chudáčci!

Bilance roku: Klus místo Gotta, Coldplay a jednoocí

Hudební server Bandzone.cz pořádá pravidelně Showcase. Je to přehlídka několika kapel, o kterých by se podle mužů serveru mělo v roce následujícím hovořit. Letošní Showcase byl v prosinci v pražském Rock Café a ukázal jediné: ani o jedné ze šesti představených kapel se v roce 2013 mluvit nebude. Není proč.
Mimoděk tak Bandzone.cz potvrdil, že je-li cosi v české kulturní sféře v bodě stagnace, je to hudební scéna, respektive její podhoubí. Poslední skutečný objev byli Charlie Straight – v roce 2008. Nic dalšího nepřišlo.
Výsluní (bráno dle popularity umělců) žije z podstaty i malých zemětřesení. Jedním z nich je stoupající popularita Tomáše Kluse, která vyrostla tak, že z piedestalu Českého slavíka odsunula tradičního vítěze Karla Gotta. Klus je skutečně velkou nadějí české hudební scény. V příštích letech ale bude už jen obhajovat.
Odchod Daniela Landy ze šoubyznysu je též pozoruhodná událost. Nastartovala ji malá nehoráznost, sice říjnové uvedení jeho nedokončené rockové opery Klíč králů v pražském Divadle Broadway. Nic takového nemá ve světě obdoby. Landa pak oznámil odchod ze šoubyznysu a také to, že je Kouzelníkem Žitem. S hudbou to má už málo společného.
Nejzajímavějšími tuzemskými počiny byla alba dosud málo známých skupin Zrní a Květy. Obě vydaly vynikající nahrávky, moderní a dostatečně alternativní na to, aby oslovily posluchače napříč věkovými kategoriemi i naturely. Není divu, že se obě dostaly do nominací na kritické ceny Apollo i Vinyla.
Událostí roku jsou také čtyři návraty. Václav Neckář přišel v dubnu s albem Dobrý časy a krásnými písničkami na něm navázal na úspěch skladby Půlnoční z minulého roku. Písně mu napsali Švejdík, Muchow a Neuwerth, muži, kteří si jiné schovali pro album své skupiny Umakart nazvané Vlci u dveří. Nebýt stejně pomalého tempa písní, jaké poznamenává Neckářovu desku, byl by to velmi povedený počin.
Listopadový návrat skupiny Pražský výběr na scénu vyšel dokonale a kapela už ohlásila další koncerty na jaro 2013. Kapela Lucie se vrátila také. Zatím sice jen na prosincový milionářský večírek finanční skupiny PPF, leč prohlášení z 12. 12. 2012 napovídá, že jí v příštích dvou letech bude více.
Velkou radost udělali českým divákům koncerty zahraničních hvězd. Letos jich bylo dost na festivalech i při sólových produkcích. Zářijová show Coldplay v Praze byla vrcholem velkoleposti i střetem s vizuálním kýčem. Listopadové vystoupení Muse zase ukázalo, jak silná kapela jsou, a to i s ohledem na čerstvé album The 2nd Law. Možná nejlepší zahraniční v letošním roce.
Byť kolekce Led Zeppelin (Celebration Day), One Direction (Take Me Home), Robbieho Williamse (Take The Crown), Mumford And Sons (Babel) či Jack Whitea (Blunderbuss) stojí rovněž za poslech.

Pět nejlepších českých alb
1. Zrní – Soundtrack ke konci světa
2. Květy – Bílé včely
3. Kryštof – Inzerát
4. Lucia Šoralová a Michal Horáček – O lásce, cti a kuráži
5. Xindl X – Láska

Tu pětku berte jako orientační, spíš důsledek mého momentálního rozpoložení. Jistě vás právem napadne, proč v ní nejsou skvělá alba Karla Plíhala nebo Jarka Nohavici nebo někoho dalšího. Vím o nich, tabulky jsou především hra…

(Tento článek vyšel v deníku Právo 27. prosince 2012)

Zrní dělají z alternativy dobrý pop

Jestliže účastníci dění na české hudební scéně v posledních několika letech netrpělivě čekali na projekt, jenž by mohl zdejší tvorbu posunout blíže pojetí v končinách, kde se v této oblasti snoubí tradice, vkus a hledání nových směrů, pak už možná mají na koho sázet.
Kladenská skupina Zrní, která by mohla oním poslem dobrých zpráv být, sice ještě nepůsobí dokonaným dojmem, její přístup a především zřetelný autorský i interpretační vzestup na třetím albu Soundtrack ke konci světa nicméně mnohé slibuje.
Její debut Voní (2009) byl poněkud nesmělý. Loňské album Hrdina počítačový hry jde do světa bylo sice koncepční, pořád ale ještě trochu utopené ve vlastní hudební a producentské nedůslednosti. Letošní novinka Soundtrack ke konci světa už ale volně a zdravě dýchá, přičemž zřetelně spojuje světy, které se historicky nemají příliš v lásce.
Zrní kráčejí ze světa alternativního. Nechávají se při tom ovanout folkem i rockem, ovšem v jejich písničkách je stejně naprosto markantní nespoutanost, a to zejména v aranžích. Některé skladby na desce pak disponují velmi příjemnou melodií i zvukem, pročež je lze docela klidně chápat jako aspiranty na post moderních popových kousků, které v několika směrech stojí nad tradičním „tabulkovým“ pojetím středního proudu.
Zrní se v mnoha místech na albu utěšeně blíží absolutnímu muzikantství. Připomínají Arcade Fire i některé z národního folklóru vycházející kapely z Islandu či Skandinávie. Pro realizaci alba využili řadu obvyklých i neobvyklých nástrojů, což zvuku výrazně prospělo.
Přesto je zřetelné, že slovní sdělení ani čitelnost melodických linek nenechali zavalit instrumentálním nadbytkem. V mnoha skladbách by sice mohlo hrát více nástrojů, s ohledem na výše uvedené se tak ale neděje. Pokud se kapela naučí propříště tyto položky snoubit, její síla (při zachování autorské i textové potence) poroste.
Zásadním vkladem pro Soundtrack ke konci světa je produkce Ondřeje Ježka. Je úctyhodné, jak velký krok se mu s kapelou podařilo od předešlé desky k nové udělat. Zkušený producent jí pomohl objevit nekonfliktní zvuk, který je srozumitelný napříč posluchačským spektrem. Nežene kapelu do žádných pseudointelektuálních muzikantských experimentů, spíše z každé písničky společně dostávají maximum emocí.
Hudebně či pěvecky s tím Zrní nemá problém. Nejkrásnější chvíle na desce jsou v úvodní skladbě Rychta, dále v energické Pokraj, naléhavé Líto a nervní Noční jízdě. Zbylé písně samy o sobě tak výrazně neobstojí, nicméně jako součást celé kolekce ano.
Soundtrack ke konci světa je povedené album kapely, pro kterou je hudba životním stylem a každá písnička výpovědí vpravdě generační.

Zrní: Soundtrack ke konci světa
Applause Booking, 42:58
Hodnocení: 85%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 28. prosince 2012)

Sestry Wilsonovy dohnaly Led Zeppelin skoro až k slzám

26. prosince odvysílala americká televizní stanice CBS záznam předávání cen The Kennedy Centre Honors. To se uskutečnilo na začátku letošního prosince a mezi oceněnými byli baletka Natalie Makarovová, bluesman Buddy Guy, televizní moderátor David Letterman nebo britská skupina Led Zeppelin.
Na ceremoniál ve Washingtonu přijela celá řádka gratulantů v čele s americkým prezidentem Obamou. Při poctě Led Zeppelin přišli na pódium kapely a zpěváci, kteří předvedli nějakou písničku z repertoáru fenomenálních Britů. Foo Fighters (hráli Rock And Roll), Kid Rock (Babe I’m Gonna Leave You a část ze skladby Ramble On), Lenny Kravitz (Whole Lotta Love), to všechno bylo předvídatelné.
Potom ale dorazily na pódium sestry Ann a Nancy Wilsonovy z kapely Heart a přítomné skoro až šokovaly. Jejich verze písničky Stairway To Heaven byla od první chvíle úchvatná. Právě nedávno odvysílaný záznam televize CBS ukázal, že během prezentace skladby byli Led Zeppelin v němém úžasu a šlo zahlédnout i slzu a dojetí v jejich očích. Myslím si, že je to úžasná verze slavné skladby, proto ji doporučuji ke zhlédnutí.

Prosím, nevolte Zemana. Je to zlo!!

Blíží se volba nového prezidenta. Japonský kandidát Tomio Okamura, jenž je pro naši zemi přijatelný tím, že rozumí všemu, se sice svým podáním stížnosti u jakéhosi soudu stará o to, aby volba v půli ledna 2013 nebyla, není to ale největší problém. Ten se jmenuje Miloš Zeman.
Mezi devíti kandidáty je to zřejmě největší opilec (což mu, pravda, jistý mandát vést tuto chlastem zkropenou zemi dává), největší egomaniak, největší milovník Ruska, tím pádem oddaný stoupenec nedemokratického vedení Kremlu, nejarogantnější milovník sebe sama a největší obdivovatel Kykyny, současného prezidenta.
Zemanovi vůbec nevadí, že Kykyna několik let úspěšně vedl Českou republiku do mezinárodní izolace, to když jsme kvůli jeho idiotským prohlášením a krádežím byli častokrát za mimořádné debily. Naopak jej považuje za dobrého prezidenta (protože je ale politik, tak možná stejně kecá) a darem za to se těší přízni Kykyny a celé party jeho nohsledů.
Samo o sobě je to diskvalifikace jako hrom, jenomže pořád je u nás ještě dost relativně slušných a chytrých lidí, kteří se domnívají, že Miloš „Starý jezevec“ Zeman je vhodný kandidát na našeho prezidenta.
Není, a to, že si to někteří myslí, je dáno pouze žalostným profilem devíti prezidentských kandidátů a mimořádně nevýraznou generací aktuálních politiků, kteří přišli po období vládnutí Zemana s Klausem, necitlivých asociálů, žel daleko výraznějších, než necitlivých asociálů následujících.
Ostatně, podpora Lucie Bílé (sobotní rozhovor v Mladé frontě Dnes) Zemanovi napovídá, že je to opravdu ten nejhorší možný kandidát. Zpěvačka totiž již podporou Klause ukázala, že je v politice kapku mimo realitu. Nemějme to ale Zlaté slavici za zlé. Jejím posláním je zpívat, což činí skvěle.
Proč tedy Zemana nevolit? Za jeho masivní kampaní stojí pravděpodobně peníze z ruské naftařské společnosti Lukoil, které mu pomohl sehnat jeho komunistický kámoš Šlouf. Nestačilo, že nás Rusové jednadvacet let morálně mrzačili? Jasně, teď už nedorazí tanky. Přivezl je Kykyna a přiveze je Zeman. Nevolte ho!!
9. července 1998 podepsali v Praze Zeman a Kykyna Klaus „Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice“, jinak známou jako „opoziční smlouva“, hanlivě jako „oposmlouva“.
Jaký typ „stabilního politického prostředí“ Česku smlouva přinesla, víme. Jsme ve stavu, kdy nejrůznější vlivové skupiny a hajzlové využívají politiku pro prosazování svých zájmů a vlastní profit. Ta smlouva, po jejímž podepsání zanikla v české politice opozice, otevřela vrata pro to nejhorší, co dnes v tuzemské politice vídáme. Oba režiséři smlouvy se nijak neostýchali tato vrata rozkopnout. Jeden z nich (Kykyna) v politice – doufejme – končí. Druhý (Zeman) nechce. Nedovolme mu, aby se stal prezidentem. Nevolme ho!!
V roce 1996 jednal Zeman před volbami tajně s podnikatelem Janem Vízkem a vznikla tak aféra Bamberg, dokazující spojení politiky a peněz z podnikatelského prostředí.
V roce 1997 uzavřel tentýž Zeman nevýhodnou smlouvu s advokátem Altnerem pro kauzu Lidový dům. Altner pak finančně Zemanovu sociální demokracii řádně potrápil.
V roce 1999 vyšlo najevo vydírání správce Štiřínského zámku jeho poradcem Novotným, který po onom správci Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů na bývalého ministra zahraničí Zielence. Myslíte si, že o tom Zeman nevěděl?
V květnu 2000 bylo odhaleno, že v týmu Zemanových poradců vznikl materiál, který měl zdiskreditovat ministryni školství a Zemanovu stranickou kolegyni (!!) Petru Buzkovou. Aféra byla známá jako Olovo. Zase si myslíte, že to Zeman nevěděl. On přece nemá rád nikoho. Potopil by všechny, kdyby mohl.
Za Zemanova předsednictví se ČSSD aktivně přes své členy zúčastňovala tunelování velkých bank v Čechách. Když pak Zeman prohrál s Kykynou prezidentskou volbu, práskl za sebou v ČSSD dveřmi a straně vysloveně škodil. Nepřipomíná vám to Kykynu? V obou případech sehrála hlavní roli uražená ješitnost. Nemyslete si, že když ho nezvolíme prezidentem, nebudeme v jeho očích za idioty. Nebylo by ale lepší takovým idiotem býti? Nevolte ho!!
Zeman je arogantní a sprostý muž, člověk bez kapky sociálního cítění, továrna na myšlenky na sebe. Pokud se stane prezidentem, bude reprezentovat sebe, nikoli Českou republiku. Pravda, nebude mít velkou moc, ale bylo by lepší, kdyby nás ve světě reprezentoval někdo, kdo nebude za kašpara. Kykyna za kašpara byl. Zeman bude nejspíš také. Má pro to všechny předpoklady.
Prosím, pokud jste snad preferovali volbu Zemana, zamyslete se ještě jednou a zvažte důvody, proč jej nevolit. Jsou velmi závažné. Navíc si i vy zasloužíte žít v zemi, kterou berou partneři v Evropské unii a ve světě vážně.
Nevolte Zemana!! Je to zlo!!

Několik vánočních vtipů

Voják základní vojenské služby pošle babičce k Vánocům balíček s ručním granátem a dopisem. V něm stojí: „Babi, když zatáhneš za ten provázek, dostanu tři dny dovolené.“

Jde holčička lesem a v tom potká cizího pána v dlouhém kabátu. Pán se na ní úchylně podívá a ptá se: „Chceš to strčit tam, kde jsi ho ještě neměla?“ Holčička zpanikaří a začne křičet: „Nééé, do vočíčka nééé!!!“

Víte, jaký je rozdíl mezi Slovákem a Belgičanem?
Když Slovák miluje ženu zezadu, drží ji za prsa. Když Belgičan, tak drží ji za školní brašnu.

Chuck Norris umí vykopnout dveře směrem k sobě!

Policajt vyzve mladou ženu k tanci. Aby nadhodil konverzaci, zeptá se: „Taky si myslíte, že všichni policajti jsou blbí?“
„Ne, ale na hymnu jsem teda ještě netancovala.“

Chceš se udělat mezi moje čtyřky? Napiš a svou žákovskou knížku ti obratem pošlu.

Jede chlápek autem ulicí, ve které jsou samé šlapky. Zastaví, stáhne okénko a ukazuje: „Ty, ty a ty…“ Na to se ozve čtvrtá: „A co já?“ Chlápek zareaguje: „Ano, i ty. Všechny jste kurvy.“

Konec světa není, ale český svět se posral

Není ještě definitivně rozhodnuto, ale zdá se, že konec světa nebude. Pravda, po bitvě je každý generálem, ale musím se přiznat, že jsem si to myslel. Přesto nyní čelím neodbytnému dojmu, že světu, a zejména tomu českému, v posledních hodinách dokonale hráblo a dělá všechno pro to, aby si obyvatelé měst a obcí mysleli, že konec vypadá přesně takhle.
Napíšu to bez slitování.
Postavy z nejvyšších politických pater sehrály bravurně svou oblíbenou hru „na debily“. Jde jim skvěle, jeden zírá, jak v ní válejí. Když Nečasův kabinet potřeboval podporu party sběratelů ptačího trusu LIDEM, učinil veletoč hodný kouzelníka Žita (nic ve zlém, Daniele Lando). Posloužil učebnicové naivce Karolíně Peake, aby si užila svých šest minut slávy, to když jí Nečas a Kalousek, přezdívaní mezi obyvatelstvem Stará svině I a Stará svině II, na kolenou ukecali, aby opustila životem pomýleného Víta Bártu a založila stranu přátel sběratelů trusu, pevnou a nedílnou součást rozeštvané vládní koalice.
Peake tak v pitomoučké předtuše budoucí slávy učinila a zřejmě jí k uspokojení stačilo pár rozhovorů, které poskytla nenasytným médiím. Pak se nechala instalovat na ministerstvo obrany, byť o problematice tohoto rezortů ví – s prominutím – hovno. Za to zvedla při hlasování v parlamentu ruku pro drastické daňové změny i pro rozpočet, čímž ulevila Nečasově vládě v okamžiku, kdy už tato měla být dávno politickou historií.
Zřejmě neprohlédla, že jí psovod Nečas vodí jako loutku, a tak v domnění, že je mocná válečnice, odvolala z ministerstva obrany několik figur, které jsou podle jiných pro armádu v době míru mimořádně klíčové. Všechny tři. Dotkla se tak i prezidenta Kykyny, který má pro uniformy dlouholetou slabost.
No, a jelikož už úkol pomoci Kalouskovým daňovým nactiutrháním provedla tím, že pro ně zvedla pacinu, Nečas ji po osmi dnech kopl do zadnice, takže je v zemi za trubku a Nečas udělal čest své přezdívce. Naivka Peake sice brebtá, že půjde do opozice a proti vládě, ona ale moc dobře ví, že prachy jsou víc než čest, a tak se zase nechá polechtat Nečasovým nehtem ve slabinách a bude dál pokračovat v roli vládní kravky.
Pozoruhodné je, že k tomu chtěl něco říct Karel Schwarzenberg, ale než se vyžvejkl, bylo po všem.
V předtuše konce světa ředitelé některých českých a moravských škol vyhlásili ředitelské volno, což zdůvodnili tím, že fakani mají být při konec světa u svých rodičů. Vida, tak uvažovaly chronickou leností posedlé kreatury, které by měly národu vychovávat čestné lidi. Lepší důvod pro to, aby do těch podělaných škol pro změnu zase nemusely, vymyslet nemohly.
A plody své práce sklidily ihned. Fakani jim vzkázali, že žádné domácí úkoly v době kolem konce světa dělat nebudou, protože to už nemá smysl. Příště dají ředitelům přes hubu, neboť možná usoudí, že někteří z nich jsou sráči a nic jiného si nezaslouží. Nebylo by divu.
Mimořádně nepochopitelně se chovají i fotbalisté Sparty, kteří postoupili do jarních vyřazovacích bojů Evropské ligy a dostali za soupeře Chelsea London. Britský tým je favoritem a je velice pravděpodobné, že Spartu vyřadí. To ale fotbalistům českého týmu absolutně nebrání v tom, aby se radovali, že budou s takovým mužstvem hrát. Prý je to svátek. Nebyl by to ale svátek až ve finále?
Pokud totiž Sparta vypadne, nedostane už za svou účast v evropské soutěži žádné peníze. Přitom by je na úplatky pro rozhodčí a kámoše ve vedení svazu tolik potřebovala. Její šéf Křetínský navíc nadále žije s cejchem muže, který šéfa fotbalového svazu Peltu upozornil na korupci v české lize a jako důkaz přinesl prázdnou tašku. Smyslem pro jinotaje nepolíbený Pelta zřejmě nepochopil, že mu Křetínský dává najevo, že zdroje Sparty vyschly a potřeboval by půjčit, a tak jenom předal tašku policii. Situace je vážná: není na korupci, nicméně Hušbauer a spol. se radují z toho, jak to s Chelsea projedou a prachy nebudou.
V jedné písničce skupiny Hrdinové nové fronty se v refrénu zpívá: „To svět se posral.“ Nikdy jsem neměl ten dojem podobně intenzivní.

Scénář konce světa: na vině budou všichni

Z tradičně dobře informovaných zdrojů, od Franty Držmíška z Jinočan, se mi podařilo získat přesný scénář konce světa, který je nachystaný na pátek 21. prosince 2012. Jeho autory jsou nejlepší scenáristi filmových studií Walta Disneyho s přispěním našeho Jaroslava Dietla, jenž svou trošku do mlýna napsal již v sedmdesátých letech. Režie konce světa se dobrovolně ujali Mayové, což je kreativní skupina lidí, kteří mají u Disneyho na starosti optimalizaci cen a úklid.
Scénář je velmi dlouhý, jen jeho přečtení vyžaduje nejméně dvě hodiny čistého času a svatou trpělivost. Velmi podrobně popisuje například činění osob, které se na konci světa zásadní měrou podepíší. Zajímavé je, že mezi nimi jsou i postavy, které – pravděpodobně zdánlivě – na samotný konec světa nemohou mít vliv: například zesnulý polský astronom Mikuláš Koperník, podobně zesnulý římský císař Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus, několik let mrtvý fanoušek Realu Madrid Juan Lopéz Varga řečený Šilhavý Juan, jenž zemřel na sešlost stářím, či několik dnů stažený moderátor Novy Karel Voříšek, donašeč StB. Z nepochopitelných důvodů se ve scénáři objevilo i jméno Kouzelník Žito.
Nejzajímavější pasáží je nicméně přímý sled událostí posledního dne. Podle supertajného scénáře, na němž se údajně podílela i „matka supertajných knih“ Irena Obermannová, překvapí 21. prosince ráno svět zpráva z moskevského Kremlu o tom, že Vladimír Putin na lovu v tajze pět kilometrů od Moskvy ubil vlastní rukou tři lední medvědy a Medveděva, svého věrného psa. V reakci na to se japonští a čínští rybáři rozhodnou vylovit všechny ryby z moře a rituálně je na Putinovu počest sníst. Řada z nich se ale přežere a praskne.
Někdejší italský premiér Silvio Berlusconi oznámí zasnoubení s bývalou modelkou, sedmiletou mulatkou Sarah, a dodá, že nikdy nezažil krásnější sex, ač ho s ní neměl. Jeho francouzský politický kolega Dominique Strauss-Kahn, bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu, jenž zase vyžadoval sex od pokojské, zveřejní seznam pařížských prostitutek s cenami za jejich služby a současně vydá sérii slevových kupónu, které prostitutky berou. Budou mít podobu stravenky a na všech bude jeho vlastnoruční podpis a fotka Haliny Pawlowské.
Kolem poledne oznámí Barack Obama, že se rozhodl pro změnu pohlaví a stane se ženou. Třicet minut poté sdělí světu Angela Merkelová, že se také rozhodla pro změnu pohlaví a stane se také ženou. V dalších chvílích oznámí kandidátka na všechno Jana Bobošíková, že se rozhodla kandidovat na post amerického prezidenta a rovnou předloží padesát tisíc padělaných podpisů, které nasbírala za dvacet minut ve svém dětském pokoji. Dodá, že během třiceti minut je schopna zajistit dalších šedesát tisíc podpisů.
V odpoledních hodinách policie zatkne Kykynu při vykrádání papírnictví v Holešovicích. Odhalí jej bezpečnostní kamery, které sice zmátne to, že si zkrátil kalhoty, aby si případní svědci mysleli, že je Václav Havel. Usvědčí jej ale jeho senilita, neboť si zapomene namaskovat obličej, který ho prozradí. Na to konto vydá jeho poskok Hájek vážně míněné prohlášení, že člověk se vyvinul z rýče.
Odpoledne nastoupí fotbalisté Sparty k utkání, které se nekoná, a vyhrají 50:0. Iveta Bartošová s blaženým úsměvem ohlásí vlastní megakoncert, jehož konání rovnou s pláčem dementuje, a skupina Lucie přislíbí účast na večírku jednoho českého miliardáře, který se bude konat pozítří na planetě Saturn.
Někdy kolem deváté hodiny večer konečně nastane poslední okamžik. Mesiáš, který se narodil ve slovenském městě Čaňa, doma vypne televizní přijímač Orava a řekne, že svět je v hrozném stavu. Na to konto vztekle vrazí šroubovák do zásuvky a způsobí zkrat, který se dalšími na sebe navazujícími zkraty rozšíří a odpojí od elektřiny nejenom jeho mikrovlnnou troubu, ale kvůli dominovému efektu i celý svět.
Lidé, poctivě nachystaní na konec světa, začnou v panice páchat sebevraždy, aby raději nebyli očekávané apokalypse přítomni. Když Mesiáš z Čani šroubovák ze zásuvky vyndá, zbudou jen ti vyvolení.
Na konec dobře míněná rada pro čtenáře tohoto blogu. Pokud vám 21. prosince přestane jít proud, vydržte pár minut a všechno zase bude dobré.

P.S.: A ještě jeden vtip, který mi řekl spolupracovník Láďa
Přijde konec světa do Čech, rozhlédne se a řekne: „Sakra, tady už jsem byl?“

Nirvana s Paulem McCartneyem nebude

Během charitativního koncertu 12-12-12, který se konal minulý týden za účasti světových hudebních hvězd v New Yorku, se na pódiu pospolu představili Paul McCartney a tři zbylí členové Nirvany, tedy bubeník Dave Grohl, baskytarista Krist Novoselic a kytarista Pat Smear.
Nehráli písničky z repertoáru Nirvany, leč zazněla novinka Cut Me Some Slack a k tomu jako bonus I’ve Got A Feeling od Beatles a Live And Let Die od McCartneyho kapely Wings.
Když pak další společné vystoupení pozoruhodného tělesa proběhlo 15. prosince v televizní show America’s Saturday Night, vyvolalo to diskuze o tom, jestli spolupráce McCartneyho se zbytkem Nirvany nepřeroste v cosi dlouhodobějšího, třeba i realizaci nového alba.
Z diskuzí na internetu však následně vyplynulo, že písnička Cut Me Some Slack nevznikla pro potřeby koncertu pro oběti bouře Sandy 12-12-12. Byla napsána a nahrána již půl roku před tím, a to pro potřeby dokumentárního filmu Davea Grohla Sound City o slavném nahrávacím studiu v Los Angeles, kde Nirvana na počátku devadesátých let natočila své slavné album Nevermind. Písnička, jejíž studiová verze už se dostala na internet, bude na soundtracku k uvedenému dokumentu.
Nejvíce se diskutovalo o tom, jestli je reálné turné Nirvany s novým zpěvákem, konkrétně s Paulem McCartneyem. Manažer bubeníka Grohla však přispěchal s prohlášením, že nic takového se nechystá.
Pro příznivce muzikantů z Nirvany tedy budiž útěchou chystané miniturné Grohla s hudebníky, kteří pro soundtrack k dokumentu Sound City nahráli nějakou skladbu. Jsou to Neil Young, Tom Petty, Fleetwood Mac, Corey Taylor ze Slipknot či Josh Homme z Queens Of The Stone Age.

Studiový záznam skladby Cut Me Some Slack
http://www.youtube.com/watch?v=jBd9330h9kI

Justinu Bieberovi hrozila dvojí smrt: kastrace a konec

Světové hvězdy to nemají lehké. Nedosti na tom, že se musí naučit chovat tak, aby je lidé milovali, posílali jim hlasy do všech možných žebříčků a nebrojili proti nim. Nedosti na tom, že jejich soukromí je i přes výrazné slovo „soukromí“ veřejným prostranstvím, které si kolikrát bez dovolení uzme kdokoli zmatený a popletený a plení je jako krtek zahrádku. Světové hvězdy bývají mnohdy i terčem úkladů, zvláště pak ve chvíli, kdy neopětují lásku někoho, kdo je zabijákem první velikosti.
Americká policie je zvyklá chlubit se hlavně tím, že zabránila atentátu teroristů, což obvykle dělá tak, že kdesi u holiče zajme libovolného nic netušícího Araba a v tom čase mu nacpe do jeho maringotky semtex, aby jej okamžitě, za svitu reflektorů, usvědčila z pokusu vyvraždit ty, kteří v minulosti vybili indiány, a nejlépe rovnou připravila k popravě. Nyní ale učinila věc bohulibou, sice zabránila pokusu o vraždu kanadského popového zpěváka Justina Biebera.
Na osmnáctiletou hvězdu, kterou milují dívky i pánové, měl spadeno odsouzenec z věznice v Novém Mexiku. Jmenuje se Dana Martin, je mu pětačtyřicet a měl si najmout dva další muže, kteří měli Biebera zatlouci do země. Podle některých médií se uvažovalo i o tom, že jej předtím pro jistotu vykastrují.
Martin má popovou hvězdičku Biebera vytetovanou na noze. On i jeho noha, a tím pádem i vytetovaný hoch, však v tomto čase dlí ve věznici v Las Cruces, kde si odpykávají dva doživotní tresty za zabití patnáctileté dívky. Vyšetřovatelům podle soudních spisů citovaných agenturou AP Martin sdělil, že byl řádně naštvaný, protože jeho dopisy Bieberovi zůstaly bez odpovědi. Pro leckoho důvod najmout si vrahy.
Martin tedy přesvědčil jiného spoluvězně Marka Staakea a jeho synovce Tannera Ruanea, aby Biebera zavraždili. Těm dvěma se to nezdál být blbý nápad, a tak se pustili do příprav. Do svých plánů usekat komusi hlavy zakomponovali i Bieberova bodyguarda a další dva lidi, kteří se zpěvákem neměli vůbec co do činění. Plán podle vyšetřovatelů počítal s tím, že první dvě oběti vykastrují nůžkami na živý plot, potom odcestují do New Yorku a najdou zpropadeného Biebera.
Novomexická média podle deníku The Los Angeles Times uvedla, že Staake si Ruanea najal, aby Biebera uškrtil kašmírovou kravatou a pak ho vykastroval. Možná dokonce naopak. Podle některých médií měl za tento čin dostat 5 tisíc dolarů. Strůjce plánu Martin ale nakonec změnil názor, udal se a policisté Staakea a Ruanea zadrželi. Nikomu ze čtveřice možných obětí se nic nestalo.
Staake byl obviněn ze spiknutí za účelem vraždy a těžkého ublížení na zdraví smrtící zbraní. Četná obvinění hrozí i jeho třiadvacetiletému synovci. Podle vyšetřovatelů nic nenaznačuje tomu, že Bieber byl v bezprostředním ohrožení. Přišli na to tak, že žije, zpívá a pořád se směje.
A tak Justin dále dovádí a přitom vlastně čeká, až zase nějaký zhrzenec zapláče, popadne kulovnici a jak je v Americe zvykem, vyjde do ulic za účelem odstřelu náhodných kolemjdoucích s bonusem v podobě mladičkého zpěváka.
Konec světa má být za čtyři dny.