Christině Aguileře schází odvaha

Dva a půl roku staré album Bionic fanoušky americké zpěvačky Christiny Aguilery trochu zmátlo. Spojila na něm popovou tradici se zvukem budoucnosti tak, jak si jej představovala ona a skupina producentů kolem ní. Výsledkem bylo trochu vlažné přijetí, hlavně za to, že rodačka z New Yorku odešla z cesty spojení soulu, r’n’b a popu.
Bylo to nejodvážnější album v její diskografii. Výsledkem ale bylo nejednoznačné přijetí a komerční neúspěch.
Úkolem novinky Lotus bylo vrátit zpěvačku do první popové ligy. Obklopila se řadou spolupracovníků i producentů (to dělala vždy), odešla od futuristických zvuků a přimkla se více k oblíbenému r’n’b, přičemž album přesvědčivě definuje popová atmosféra.
Pod ní jsou jako by ledabyle pohozené další vlivy. Hiphopový podklad se objevuje pravidelně, rockové kytary jsou v Circles, tranceový charakter má Let There Be Love, zvuk popu šedesátých let je ke slyšení v Red Hot Kinda Love a Make The World Move.
Autorsky i producentsky jde tedy o poměrně pestrou kolekci. Horší je to ale se zpěvaččiným výrazem a melodiemi. Aguilera zpívá nečekaně opatrně. V jejím hlase je sice intonační jistota, chybí mu ale jiskra a energie, někdy se až ztrácí za hudebním doprovodem.
Ani písničkové nápady nejsou převratné. Aguilera se – stejně jako mnohé její kolegyně – dostala do pasti doby. Ráda by nabídla strhující skladby, ovšem ona ani její autoři nejsou takové schopni napsat.
Jednatřicetiletá zpěvačka se svým aktuálním albem před předešlé nepřehoupla. Nabídla sice vyváženou nahrávku, vrátila se s ní na svou započatou uměleckou cestu, nedokázala se nicméně na ní vypnout k výkonu hodnému své osobnosti a schopností.

Christina Aguilera: Lotus
Sony Music, 47:30
Hodnocení: 55%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 11. prosince 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)