Pohozený projev

Dnes ráno jsem se toulal Prahou. Znenadání kolem mě profičelo auto s modrým majáčkem a otevřeným oknem. Nevěnoval jsem mu velkou pozornost, uskakoval jsem hbitě směrem k Vltavě. Když jsem ale celý mokrý vylezl na břeh, všiml jsem si, že na zemi leží papír. Sebral jsem ho a stálo na něm toto. Nejspíš projev, možná novoroční, kdo ví… Nevím, komu patří a co to má znamenat. Přijde mi to ale zajímavé.

Moji poradci, Patriku, Dušane a loajální občané,
dnes je velký den, den, který vstoupí do světové historie (zeptat se Jakyho, jestli jsem to už někde neříkal). Podesáté před vás předstupuju jako váš vůdce a podesáté vím, jak moc mě milujete (zeptat se Jakyho, jestli si to, že mě milujou, zase nevymyslel).
V den dvacátého výročí osamostatnění od Slovenska, které jsem s hned po mně druhým nejlepším politikem historie Zarputilým boxerem (zjistit, jestli to byl Zarputilý) na stoličce v parku vyjednal, k vám předstupuju naposledy. Bohužel. Pro vás a hlavně pro mě (rozplakat se, ačkoliv radši ne, aby mi zase neklesly víčka k držce, musím to pak napínat kolíčkama).
Zdejší politický systém je ale tak špatný, že nemohu být vládcem dalších třicet let, jak bych chtěl. A tak než zazpívám na rozloučenou písničku Neublížil som vám (zeptat se Wajgyho, jestli by nebylo lepší zazpívat něco od Gotta nebo Bílý, ty mají mutanti radši), musím vám sdělit několik špatných zpráv.
Tu první zprávu už jsem vám říkal. Nebudu už brzy vůdce. Tedy alespoň ne vaším. Mám v úmyslu kandidovat na prezidenta jiné země, ale neřeknu které. Napsal jsem Vladimirovi dopis a on mi odpověděl, že je to skvělý nápad (ověřit překlad majlu u Skřivánka, překladu uklízečky Machatové moc nedůvěřuju). Mým protikandidátem bude Bobo, žena s velkou „Ž“ i „P“, jak se říká. Vaším vůdcem už ale nebudu, i když vím, že byste si mě nadále přáli (zeptat se Hajiho, jak dopadl poslední průzkum veřejnýho mínění a jestli už zaplatil za ten minulej).
Druhá špatná zpráva je ta, že už příští rok nebudu vůdcem. A protože vím, že tu po mě zbude na politickém nebi – jestli se tomu vůbec bude dát beze mě nadále nebe říkat (poradit se o slovosledu s Patrikem) – obrovská černá díra, nechám vám tu své poselství. Tady je, pište si, podejte si pera (pauza pět minut).
Každý rok jsem napsal knihu o svém vládnutí. Byl jsem dobrý vůdce, a tak se ty knihy psaly dobře. Všechny jsou bestsellery, jenom já jich mám doma od každého výtisku sedm tisíc kousků. Tak se mi líbí, nemohu se jich nabažit, s některými se i koupu (když tam není Dušan, he, he, he, tohle škrtnout, vtip). Napsal jsem také odbornou knihu o životním prostředí nazvanou Superbible ekologie a nadále si stojím za tím, že zemi je třeba plenit, protože člověk vznikl z opice (napsat Hajimu, že to s tvrzením, že to tak není, přehnal, ačkoliv radši ne, vždyť přece plnil zadání udělat ze sebe debila, abych vynikl).
Hovořil jsem o svých postojích k ekologii na několika fórech, hlavně u mě doma. Všichni si můj názor poslechli a souhlasili. Zvláště Patrik a Dušan (poslat Jakyho, ať je někde poshání, pořád někde trajdaj).
Na svém pracovním stole mám vedle pera několik dalších rozepsaných knih. V příštím roce na jaře vydám například hluboké filozofické pojednání nazvané První týden beze mě, měsíc poté vyjde pokračování Měsíc beze mě a hned na to vyjde má sbírka básní o měsíci beze mě nazvaná Beze mě a beze studu (napsat Jakymu, ať si pořád nedělá prdel, že je to o mně a Patrikovi).
Byl jsem při tom, když naši tenisté vyhráli pohár. Všichni oba dva mě podporují, protože vědí, jak dobrý tenista jsem a jak jsem dobrý vůdce. Udílel jsem jim během utkání cenné rady, což jste ostatně viděli v přímém přenosu, během něhož jste mě mohli sledovat (zeptat se Wajiho, jestli jsem byl vidět). Pohár patří tedy i mně. Kdyby trenér souhlasil a já mohl za tým nastoupit, jak jsem mu navrhoval asi dvacetkrát, mohli jsme pohár získat už v semifinále. Smetl bych ty Finy, nebo s kým to hráli, obouruč a se zavřenýma očima (zeptat se Jakyho, jestli mi tuhle blbost někdo bude věřit, ale asi jo, milujou mě).
Protože už nebudu vůdcem, podepsal jsem na rozloučenou zákony, které z vás příští rok rozhodně udělají chudáky. Nerad to přiznávám (zeptat se Hajiho i Jakyho, jestli to mám přiznat, Wajiho se neptat, ten řekne, že jo), ale udělal jsem to naschvál, abyste byli smutní z toho, že odcházím.
A propos, brzy se začne v některých českých divadlech hrát má nová divadelní hra Božské odcházení. Není o mě, to ne, i když se náhodou hlavní postava odcházející hlavy státu jmenuje jako já. V hlavní roli, už jsem mu psal, Leslie Nielsen.
Takže se tu mějte, jak chcete, já už nebudu vůdcem. Ať žiju, chudáčci!



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)