Soundgarden na úspěšnou minulost nenavázali

S návraty kapel je to složité. Když se po ohlášeném rozpadu uskuteční do tří let, zpravidla se formaci podaří navázat na dobré časy a ukáže se, že motivem k tak rychlému návratu nebyly peníze, nýbrž láska k hudbě. Na domácí scéně to takhle v minulosti udělal třeba Olympic.
Pokud se ale kapela rozejde, muzikanti se věnují projektům, které nejsou tak úspěšné, následující návrat vzbuzuje podezření. Otázka, zda jeho hnacím motorem nebylo finanční polepšení si (znám je případ skupiny Elán), je legitimní a odpověď na ni bývá v devadesáti procentech kladná.
Soundgarden je americká kapela, která vznikla v Seattlu v roce 1984. Zanedlouho byla u slavné vlny grunge, byť k tomu stylu až tak nepatřila, a posléze si získala respektovanou pozici. V roce 1997 se ale po pěti vydaných albech rozešla.
Vrátila se až po dalších třinácti letech. V lednu 2010 oznámila, že nastal čas pro oživení jejího jména. Následovalo několik koncertů a příprava nových skladeb. Trvalo to bezmála dva roky, nicméně albová novinka nazvaná King Animal vyšla. Před několika dny. Očekávání ale nenaplnila.
Soundgarden se v minulosti nepohybovali ani tak ve špinavém stylu grunge, jako v hard rocku a heavy metalu. Bylo zjevné, že pokud naváží na svou předešlou tvorbu v tomto duchu, bude to od nich chytré a pro fanoušky přijatelné. Stalo se ale něco nečekaného. Navázali sice v uvedených stylech, ale jejich tvorba zůstala neaktuální, nenápaditá, spíše jen atmosférická.
Těžko napsat cokoli špatného o přístupu muzikantů. Jejich vyzrálost, schopnost dosíci syrové hardrockové atmosféry počátku sedmdesátých let a ještě k tomu předvést výkony hodné mistrů jsou obdivuhodné. Hra bubeníka Matta Camerona (bubnuje i v jiné americké legendě Pearl Jam) je kvůli své barevnosti a proměnlivosti v tempech i intenzitě jednou z nejzajímavějších položek nahrávky.
Album má rovněž dobrou produkci. Řazení skladeb má logiku a vytvořilo vyrovnaný sled, zvuk je čitelný, což platí i o písních s akustickým kontextem, nástroje se vzájemně neruší. Nahrávka stojí na různorodosti, která tolik poznamenala nejúspěšnější album kapely Superunknown (1994). Všechno tedy svědčí o tom, že celkový výsledek by měl být dobrý.
Není to ale tak. King Animal je i po několika posleších nudné album, které moc nenahrává myšlence, že návrat Soundgarden na scénu byl motivován tvorbou. Na koncertech totiž nové písně sotva vytlačí ty starší.
Tahle deska postrádá upřímné rockové emoce. Jako by ji nahrála parta, která si při její realizaci pouze odbyla požadovaný počet pracovních hodin a rychle spěchala za jinou zábavou. Mnohé skladby si jsou podobné a na albu splývají v jeden pochybný útvar (například Been Away For Too Long a Non-State Actor, nebo By Crooked Steps a A Thousand Days Before), a také je tu fádní zpěv Chrise Cornella, který byl v minulosti „rodinným stříbrem“ kapely.
Vzniklo tak album, které objektivně není špatné, stejně tak objektivně ale není dobré. Vzhledem k tomu, že je natočila velice slavná kapela, je zklamáním.

Soundgarden: King Animal
Universal Music, 52:01
Hodnocení: 55 %

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 12. prosince 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)