Tomáši Klusovi stačí jen se nadechnout

Pondělní koncert Tomáše Kluse, jeho stálého parťáka, kytaristy Jiřího Kučerovského, a doprovodných kumpánů Petra Škody (bicí) a Jana Lstibůrka (kontrabas) vynesl na povrch vše dobré i rozpačité, co novopečený Český slavík nabízí.
Možná je to víc besídka, než regulérní koncert, paradoxně ku potěše diváků. Po zajímavém předskakujícím písničkáři Pokáčovi se několik stovek příchozích ve vyprodaném sále naladilo na Klusovu notu a podporovalo ji celé dvě hodiny.
Fanoušci znali bezpečně všechny texty písniček. Kdo tápal, ten dobře poslouchal, aby se ke Klusovi a spol. mohl zpěvem přidat alespoň na chvíli. Nadto všichni s radostnou dychtivostí očekávali, co přinesou mnohé improvizace, jimiž je Klus z pódia již pár let obveseluje.
Mohli napsat na lístek téma a styl, na které by měla vzniknout improvizovaná písnička. Vybrali si slogan „Čauky mňauky“ zahraný v duchu country. V tu chvíli si nejprve chopil aktivity Kučerovský, který jako zkušený kytaristy vzešlý z metalového podhoubí, a tedy zvyklý na ledacos, přesně zvolil stylovou atmosféru skladby. Klus pak s lehkostí sobě vlastní přidal text, v něm využil všechny fráze z kovbojek a také vyžádaný slogan.
Kdyby se na té improvizaci později trochu zapracovalo, mohla by z toho vzniknout nová skladba. Na to ale Klus ani Kučerovský nehrají, a tak se countryová „náhoda“ ztratila ještě dříve, než odešli z pódia.
Klusovy písničky mají příjemné melodie, vyvážené dávky patetičnosti, romantiky i reality, nádherné texty plné přímých zásahů i druhých plánů a v neposlední řadě spolehlivý přednes. Kučerovský pomáhá bezpečně ve dvojhlasu, Klus si občas odskočí k novému výrazu. Pokaždé je to odměněno vděkem, neboť jeho publikum tyhle okamžiky miluje. Klus přitom nijak neuniká od podstaty své tvorby.
On i jeho kolega jsou navíc milovníky okamžitých vtipů a hlášek. Když se nepovedou, přiznají to a pokračují dál. I schopnost dělat si legraci sami ze sebe z nich dělá idoly hned několika posluchačských generací.
Nejenom v Kladně se v pondělí ukázalo, že v publiku už zdaleka nepřevládají dívky střední a základní školou povinné. Klusova poetika, otevřenost a společný skladatelský um poslaly jejich písničky i staršímu publiku. Nyní mu vlastně stačí jen nahlas se nadechnout, aby mu posluchači viseli na rtech. Pak už stačí pár nástrojů, přirozenost a „besídka“ jede dál.

Tomáš Klus
KD Kladno, 3. 12. 2012
Hodnocení: 85%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 5. prosince 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)