Zrní dělají z alternativy dobrý pop

Jestliže účastníci dění na české hudební scéně v posledních několika letech netrpělivě čekali na projekt, jenž by mohl zdejší tvorbu posunout blíže pojetí v končinách, kde se v této oblasti snoubí tradice, vkus a hledání nových směrů, pak už možná mají na koho sázet.
Kladenská skupina Zrní, která by mohla oním poslem dobrých zpráv být, sice ještě nepůsobí dokonaným dojmem, její přístup a především zřetelný autorský i interpretační vzestup na třetím albu Soundtrack ke konci světa nicméně mnohé slibuje.
Její debut Voní (2009) byl poněkud nesmělý. Loňské album Hrdina počítačový hry jde do světa bylo sice koncepční, pořád ale ještě trochu utopené ve vlastní hudební a producentské nedůslednosti. Letošní novinka Soundtrack ke konci světa už ale volně a zdravě dýchá, přičemž zřetelně spojuje světy, které se historicky nemají příliš v lásce.
Zrní kráčejí ze světa alternativního. Nechávají se při tom ovanout folkem i rockem, ovšem v jejich písničkách je stejně naprosto markantní nespoutanost, a to zejména v aranžích. Některé skladby na desce pak disponují velmi příjemnou melodií i zvukem, pročež je lze docela klidně chápat jako aspiranty na post moderních popových kousků, které v několika směrech stojí nad tradičním „tabulkovým“ pojetím středního proudu.
Zrní se v mnoha místech na albu utěšeně blíží absolutnímu muzikantství. Připomínají Arcade Fire i některé z národního folklóru vycházející kapely z Islandu či Skandinávie. Pro realizaci alba využili řadu obvyklých i neobvyklých nástrojů, což zvuku výrazně prospělo.
Přesto je zřetelné, že slovní sdělení ani čitelnost melodických linek nenechali zavalit instrumentálním nadbytkem. V mnoha skladbách by sice mohlo hrát více nástrojů, s ohledem na výše uvedené se tak ale neděje. Pokud se kapela naučí propříště tyto položky snoubit, její síla (při zachování autorské i textové potence) poroste.
Zásadním vkladem pro Soundtrack ke konci světa je produkce Ondřeje Ježka. Je úctyhodné, jak velký krok se mu s kapelou podařilo od předešlé desky k nové udělat. Zkušený producent jí pomohl objevit nekonfliktní zvuk, který je srozumitelný napříč posluchačským spektrem. Nežene kapelu do žádných pseudointelektuálních muzikantských experimentů, spíše z každé písničky společně dostávají maximum emocí.
Hudebně či pěvecky s tím Zrní nemá problém. Nejkrásnější chvíle na desce jsou v úvodní skladbě Rychta, dále v energické Pokraj, naléhavé Líto a nervní Noční jízdě. Zbylé písně samy o sobě tak výrazně neobstojí, nicméně jako součást celé kolekce ano.
Soundtrack ke konci světa je povedené album kapely, pro kterou je hudba životním stylem a každá písnička výpovědí vpravdě generační.

Zrní: Soundtrack ke konci světa
Applause Booking, 42:58
Hodnocení: 85%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 28. prosince 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)