Stage diving, čili kebulí do země

Včera (30. ledna) jsem byl v pražském klubu Roxy na koncertě kapely Asking Alexandria. Mimochodem je typickou ukázkou toho, že když promotér umí makat systematicky, udělá z kapely, na kterou při jejím prvním vystoupení v Praze přišlo sto lidí, formaci, která při třetí návštěvě (a to bylo právě včera) naplní klub Roxy.
Asking Alexandria i všechny tři předkapely byli skvělí. Radost mi ale udělal stage diving, tedy skok z pódia do davu pod ním. Ne že bych se přidal, to bych se nejdřív musel probojovat dopředu a na to jsem měl moc těžkou zimní bundu (sic!). Při pohledu na dychtivé skokany jsem si nicméně dovolil zavzpomínat na dobu, kdy se u nás stage diving prosazoval ztěžka, tedy začátek devadesátých let.
Tehdy to byl Tomáš Hajíček, zpěvák dodnes existující skupiny Krucipüsk, jenž v KC Vltavská statečně coby frontman stanul na kraji pódia a v naivní představě, že je publikum pod scénou dostatečně vyspělé a poučení, do davu skočil v dobré víře, že bude chycen a nad hlavami přátel odeslán zpět na pódium.
Skočil, leč publikum se polekalo a padajícím kilogramům raději uskočilo. Tomáš skončil na zemi a posléze v nemocnici, kde mu chirurgové na operačním stole rozflákané koleno smontovali několika lékařskými šrouby. Před pár lety mi říkal, že od té doby bezpečně pozná změnu počasí. A ty šrouby, když mu je vyndali a dali, měl na památku doma na polici.
Pak ale přijeli do Prahy Biohazard, a ti stage diving po lidech vysloveně vyžadovali. Jejich stage manager dokonce mladíkům a dívkám na pódiu ukazoval, jak mají skákat, aby neublížili sobě ani těm, kteří jim budou zachraňovat zdraví.
Na Asking Alexandria to pak byl úplně jiný level. Skokani šplhali na pódium, a když už mleli z posledního, ochranka jim pomohla nahoru a hned se postarala o to, aby dotyční skočili dolů a dostalo se tím pádem i na další. Ti pod pódiem ty padající způsobně chytali a všechno to mělo řád, bylo to skoro dokonalé.
A můj osobní kontakt se stage divingem? Nikdy jsem neskočil, ale jednou jsem byl v nesprávný čas na nesprávném místě. Při koncertu kapely Shelter na Rock for People (ještě v Českém Brodu) jsem se zrovna motal pod pódiem, když kdosi vylezl nahoru a skočil. Nevypočítal to dobře, a tak mi jeho teniska jebla o ksicht a roztrhla mi ret.
To nebyl konec. Zpěvák Ray Cappo ze Shelter se po chvíli rozhodl skočit do publika také. Jak si jej ale diváci pod scénou podávali, kdosi mu strhnul tenisku a on se zpět na pódium dostal bez ní. Pamatoval si, že jsem moderátor festivalu, a tak nedbal na můj roztržený ret a vyzval mě, abych řekl lidem, že chce tenisku zpátky, jinak už nebude zpívat.
Já si vzal jeho mikrofon a řekl jsem: „Přátelé, pan Cappo si přeje, abyste mu vrátili jeho botu. Takže, prosím, učiňte tak, aby mohl koncert pokračovat.“ Za pět vteřin jeho křusku kdosi hodil zpět. Cappo se ohnul, nasadil si ji na ponožku a jelo se dál.
A já ne a ne zastavit krvotok.

Soundgarden bojují proti laptopovým dýdžejům, režíroval Dave Grohl

Soundgarden zveřejnili nový videoklip k písničce By Crooked Steps. Režíroval ho Dave Grohl, kámoš známý jako frontman Foo Fighters a bývalý bubeník Nirvany. Pecku si vybral sám, a to prý poté, když si poslechl album King Animal, které Soundgarden vydali loni v listopadu. „Třetí písnička By Crooked Steps byla typickou, okamžitě rozpoznatelnou soundgardenovskou kompozicí,“ vysvětlil.
Členové kapely se představují jako pouliční gang Crooked Steps, který se rozhodl skoncovat s kulturou laptopových dýdžejů a vrátit do klubů špinavý rock. Sice je jim to podaří, ne však nadlouho. Poté, když dýdžeje jednoho klubu vyhodí z pódia a rozbalí vlastní show, začne je honit policie.
Konflikty rocku a elektroniky nicméně Grohl ani Soundgarden ve skutečnosti neberou tak vážně. Svědčí o tom například to, že si jednoho z policajtů v klipu zahrál známý elektronický producent deadmau5.

Co jsme si zvolili, to máme

Že má egoista Zeman různé problémy, například s pitím alkoholu, se ví dávno. A zdá se, že potíže s promile, rovnováhou i arogancí trvají nadále, pročež se můžeme těšit na vše veselé a trapné, co nám celá rodinka budoucího pana prezidenta v nadcházejících měsících a letech ukáže.
Co jsme si zvolili, to máme! Takže začínáme:

Česká televize nemá hudební pořady, iniciativa je žádá

Občanská iniciativa Chceme hudební pořad na České televizi vznikla 18. ledna v reakci na článek na hudebních stránkách magazínu musicserver.cz. Jejím zakladatelem je hudební fanoušek Honza Kistanov.
Iniciativu na Facebooku podporuje již více než tisíc lidí.„Až budeme mít dva tisíce virtuálních podporovatelů, tak s tím asi budeme chtít jít do fyzického prostoru. Zatím budujeme komunitu,“ řekl Kistanov.
Přestože iniciativa především upozorňuje na absenci původních hudebních pořadů v České televizi, nejde jí pouze o ni. „Zaráží mě přístup veřejnoprávního média ke kultuře všeobecně. Mám pocit, že žijeme v masmediální šedi a vznikají unifikované produkty bez názoru. Hudbu považuju za jedno z klíčových témat, které v člověku budí názor. Jde mi o to, aby si lidé konečně uvědomili, že televize je šedá plocha, nepřínosná. Samozřejmě mě také štve, že Česká televize v tuto chvíli hudbu používá jako výplň k programu,“ vysvětlil Kistanov.
V den vzniku iniciativy poslal Kistanov dramaturgům ČT dopis s žádostí o vysvětlení nastalé situace. Písemnou odpověď zatím nedostal. „Ozvala se mi ale paní Miroslava Slepičková a slíbila, že mi připraví balíček informací k chystaným pořadům a v průběhu tohoto týdne mi ho zašle,“ upřesnil Kistanov.
Posledním hudebním pořadem pro mladší diváky v České televizi byla hitparády Medúza, která byla ukončena v prosinci loňského roku.
Mluvčí České televize Michaela Fričová říká: „Hudební pořady v podobě, ve které byly vysílány, a jejichž koncept vznikal v odlišném televizním prostředí, dnes už neodpovídají potřebám moderně fungující televizní stanice, kterou chce Česká televize být. Na základě současné programové strategie usilujeme o tvorbu pořadů s tématem hudby, které by respektovaly hlubší a nadčasovější žánr, než tradiční týdenní magazín servisního typu.“
Uvedla také, že se Česká televize hudebních pořadů nezřekla. „Platí, že hudba na obrazovky České televize neodmyslitelně patří. Každý rok proto přinášíme záznamy koncertů toho nejlepšího, co současná scéna populární hudby nabízí. Zástupce těch nejmladších seskupení přinášíme v pořadech, ve kterých jsou oceňovány nejlepší hudební počiny za minulý rok. Kromě toho chystá Česká televize v letošním roce spustit nový dětský programový okruh, ve kterém se také počítá s hudebními pořady. Ambicí je přinést kromě jiného původní zábavnou hitparádu pro mladší diváky, v tuto chvíli se tento formát vyvíjí. Současně bychom také chtěli nabídnout kontaktní pořad pro mladé, ve kterém by se objevovali umělci z nejrůznějších žánrů. Naši specialisté vývoje připravují první koncepty, které budou předmětem diskuze tak, aby se na obrazovky dostal pořad skutečně reflektující současnou populární hudbu a zároveň měl i šanci oslovit hudby chtivé diváky i dalšími přidanými hodnotami.“

(Tento můj článek vyšel v deníku Právo 30. ledna 2013)

Letní festivaly hlásí novinky, jména zatím nikoli

Zatímco v loňském roce byla na konci ledna zveřejněna již některá zajímavá jména zahraničních umělců, kteří dorazí na tuzemské letní festivaly, letos se čeká. Colours Of Ostrava sice již zveřejnil vystoupení ceněných Sigur Rós, zatím je to ale v podstatě vše.
Fanoušci tedy čekají. „Mám našetřené nějaké peníze. Na který festival si ale koupíme lístky, nevím. O tom rozhodne až jejich programová nabídka,“ přiznal Právu dvacetiletý Michal Sojka z Prahy 5. Podobně se chovají i další posluchači.
Pořadatelé Colours Of Ostrava mají před ostatními nepatrný náskok. Ohlásili už zmíněné Islanďany Sigur Rós a také irského písničkáře Damiena Rice. Mluvčí festivalu Jiří Sedlák řekl: „Loni to byl výjimečný rok. Jako první jsme oznámili vystoupení Björk a brzy potom jsme mohli ohlásit i jména dalších. Přijde mi ale, že v letošním roce bude jednání a oznamování velkých skupin probíhat stejně jako v letech před výjimečně rychlým loňskem. Tedy tak v únoru a březnu. V úterý však jedno velké jméno pro Colours Of Ostrava oznámíme.“ (To jméno je Jamie Cullum)
Petr Fořt, jeden z organizátorů festivalu Rock for People, říká: „Oznamování jmen kapel nezáleží jenom na nás. Někdy se stává, že se s nějakou domluvíme, že na Rock for People vystoupí, ona si ale po podepsání smlouvy přeje, abychom její účast vyhlásili v určitém termínu, který jí vyhovuje kvůli dalším závazkům a koncertům.“
A tak pořadatelé Rock for People zatím jen zveřejnili informaci, že po loňské nepřízni počasí akce letos v červenci bude, a to na stejném místě a s ambicí být programově bohatší.
Ví se také, že festival bude více spolupracovat s evropskou festivalovou asociací Yourope a dalšími hudebními přehlídkami. Návštěvníci tak budou mít díky propojení s předními showcasovými festivaly ReeperBahnFest v Hamburku a Great Escape v Brightonu možnost vidět výběr těch nejprogresivnějších evropských i zámořských kapel.
Jména prvních zahraničních hvězd můžeme očekávat v horizontu několika dnů, v horším případě mála týdnů.
Změny a novinky nahlásily další velké akce. Letošní ročník festivalu Open Air Festivalu Trutnov začne o několik dní dříve, než bývalo v posledních letech zvykem. Uskuteční se 15. až 18. srpna, přičemž datum bylo vybráno podle hvězd.
„Bylo vybráno s pomocí astrologa a v areálu Na Bojišti se uskuteční i přesto, že na pozemcích, na nichž se festival pořádá a které trutnovská radnice vyčlenila změnou územního plánu k zastavění, již stojí první betonová stavba s překladištěm balíků,“ vysvětlil pořadatel Martin Věchet.
Sázavafest se zase už popáté ve své historii stěhuje. Jeho 13. ročník se odbude v zámeckém lesoparku ve Světlé nad Sázavou. Festival nabídne dvě hlavní scény, taneční halu a jako novinku akustickou scénu. Jména zahraničních hostů vyhlásí na začátku února.
Po loňských finančních problémech se letos uskuteční i 4. ročník Open Air Festivalu v Panenském Týnci. Přestože pořadatelé slíbili na internetových stránkách jména prvních hvězd již v polovině ledna, zatím žádné nezveřejnili.

Největší akce
Rock for People
(2.-5. 7., Hradec Králové)
Masters Of Rock (11.-14. 7., Vizovice)
Colours Of Ostrava (18.-21. 7., Ostrava)
Mighty Sounds (19.-21. 7., Tábor)
Benátská noc (26.-28. 7., Vesec-Liberec)
Sázavafest (1.–3. 8., Světlá nad Sázavou)
Open Air Festival (8.-10. 8., Panenský Týnec)
Open Air Festival (15.–18. 8., Trutnov)

(Tento článek vyšel v deníku Právo 29. ledna 2013)

Vyzrálý Kid Rock

Američan Kid Rock jistě už vydal lepší alba, než je novinka Rebel Soul. I na ní ae ale rozhodně představil jako muzikant, který má v krvi spoustu vlivů. Postavil vedle sebe klasický rock’n’roll, melodické popové nástřely, hip-hop, blues, country i soul, přičemž nelpěl na tom, aby se smíchaly v jednu hmotu.
Stejně jako jeho předešlé nahrávky, i tato působí sebejistě. Kid Rock má jiskřivý projev, který bez pochybností pasuje do všech výše uvedených stylů. Výtečný je například v titulní písničce, která rozhodně aspiruje na hit.
Možná bylo v minulosti v hudební složce jeho skladeb více ataku a energie. Na novince to není až tak výrazné, avšak tento „nedostatek“ zacelují texty, které v mnoha případech silnými výrazy nešetří.
Je to vyzrálé album vyzrálého muže, který zná svou cenu a chápe rock’n’roll.

Kid Rock: Rebel Soul
Atlantic, 65:35
Hodnocení: 65%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 22. ledna 2013)

Původní Kučerovského tvář

Zatímco zpěvák Tomáš Klus odpočívá v Dominikánské republice, jeho spoluhráč, kytarista Jiří Kučerovský, si odskočil tam, odkud přišel. Na některých místech je totiž v těchto dnech možné zhlédnout vystoupení brněnské skupiny Animé, které je členem. 1. 2. zahrají ještě v Sušici, 2. 2. v Bílovci a 1. 3. v Brně.
Čtvrteční koncert v pražském Chapeau Rouge ukázal, že Kučerovského (v Animé zpívá a hraje na kytaru) bytí na dvou a více frontách může vést k paradoxním úkazům. V malém klubu bylo mile plno. Nezastřelo to však fakt, že větší část přišedších tvořily fanynky, které moc dobře znají texty písniček Tomáše Kluse i to, jak dovedou být on i Kučerovský na pódiu i mimo ně vtipní.
Možná je zprvu tvar muziky Animé zaskočil. Nebylo to ale nadlouho, protože po hodinovém vystoupení se ještě skladba přidávala a odnést si domů silný zážitek bylo při troše pozornosti snadné.
Animé vznikli v Brně v roce 1998. V jejich stylu se mísí více vlivů – rock, art rock, grunge či emo. V roce 2004 získali za výtečné album Sky Above the Wires nominaci na Cenu Anděl v kategorii Hard & Heavy. I ve čtvrtek předvedli skvělý dynamický rockový koncert.
Je dobré o nich vědět.

(Tato glosa vyšla v sobotu 26. ledna 2013 v deníku Právo)

Z ničivé prohry slušnosti se musíme vzpamatovat

Příštím českým prezidentem bude Miloš Zeman. Jakkoliv mi tato zpráva přijde neuvěřitelná a trapná, nezbývá mi, než pogratulovat jeho voličům k tomu, že alespoň jednou v životě něco vyhráli. Zemanovi gratulovat nebudu, protože mi za to nestojí.
Deklaroval jsem již dříve, že kdyby v prezidentské volbě vyhrál Karel Schwarzenberg, nebylo by to ideální, byl by to jen menší průšvih.
Nesčetněkrát jsem také na tomto blogu deklaroval svůj odpor k současnému českému prezidentovi Kykyně. I v tomto boji však musím uznat svou jednoznačnou prohru. Když dnes v médiích, byť s trochou nadsázky, řekl, že vítězství Zemana je vítězstvím pravdy a lásky nad lží a nenávistí, cítil jsem to jako jeho poslední smrtící úder všem odpůrcům.
Ano, těmito slovy Kykyna jasně vzkázal, že vyhrál všechno, co se vyhrát dalo. Na odchodu k dalším politickým cílům (jsem totiž přesvědčen, že bude chtít v aktivní vysoké politice zůstat, viz příspěvek Černočerná vize 2014) se mi vysmál svou amnestií i citovaným výrokem. Byť jsem přesvědčen, že jej historie odsoudí jako nechutného muže plného falše, za svého života sklízí převážně úspěchy, pokud mezi ně počítám i to ukradené pero.
A Zeman bude pokračováním Kykyny, o tom jsem přesvědčen. Absolutně nechápu, že to dvěma milionům lidí, kteří mu dali hlas, není zřejmé. Již první kolo prezidentských voleb nicméně ukázalo, že tu není pořádný kandidát. Jeden byl směšnější než druhý, Jiří Dienstbier je příliš mladý a Schwarzenberg je stejný reprezentant minulosti jako Zeman. Navíc představitel nenáviděné současné vlády (v tomto ohledu je vítězství Zemana vlastně i logické).
Subjektivně vím, že jsem dnes prohrál další bitvu o lepší příští. Současně je mi jasné, že následující šanci vyhrát budu mít v parlamentních volbách příští rok. Jestli nechci, aby to dopadlo stejně, musím mít koho volit. Proto si myslím, že má-li dojít na české politické i společenské scéně k nějaké očistě, je nutné během následujících měsíců najít člověka, který bude nápravu reprezentovat a bude ochoten založit kvůli tomu novou politickou stranu, v níž nebude žádný současný špičkový politik.
Vím, že pokud nemám v příštích volbách zase prohrát, musím aktivně hledat osobnosti, které za rok současným politikům znemožní další vládnutí. Mám na mysli osobnost typu Karla Janečka. Kdyby tenhle pozitivně smýšlející a chytrý člověk založil politickou stranu s lidmi, kterým věří a o nichž ví, že touží po politické očistě, nikoliv po moci, určitě bych vynaložil veškeré své občanské úsilí, abych takovou stranu pomohl nasměrovat do Parlamentu.
Pravda a láska dnes utrpěly hlubokou ránu od lží a nenávistí. Utěšme je, osušme jim slzy a bojujme dál. Já osobně začínám vážně hledat alternativu – slušnou, poctivou, pokornou, morální a chytrou. Prostě takovou, jaká – až na pár výjimek – na politické scéně v současnosti není.

U voleb do hajzlů

Volil jsem v pátek na základce v Kodaňské ulici v pražských Vršovicích. Přišel jsem do své volební místnosti, vyhledal člověka, který mi měl vydat volební lístky, prokázal jsem se občankou, odebral si lístky a vyrazil za plentu.
Zatímco jsem velmi tiše, s lehounkou hlubokou nenávistí k alkoholikovi, nadutci, samožerovi a notorickému lháři táhnoucího do prezidentského úřadu gaunery z korupčních her tiše trhal volební lístek se jménem Miloš Zeman, přerušilo mé spravedlivé činění cosi hlasitějšího.
Za vedlejší plentou se nejprve ozvaly údery do volebního stolku, potom muchlání papíru a nakonec jeho chvatné trhání a do toho výkřiky: „Hajzl, hajzl jeden, já mu dám, hajzl!!!“
Za chvíli jsem vyšel zpoza plenty a cestou k volební urně jsem se srazil s člověkem, který byl evidentně autorem toho konání a křiku. Byl plešatý, starší, a sytě rudá barva vzteku v obličeji nejprve prozrazovala, že by mohlo jít o příznivce komunistů, tedy voliče nadutce Zemana.
Naštěstí ale za chvíli mé oči sklouzly o dvacet centimetrů níže a zaregistroval jsem placku podporující Karla Schwarzenberga. V tu chvíli jsem si uvědomil, že pokud někdo řekne o někom z kandidátů, že je hajzl, mohlo mě napadnout, že mluví o nadutci a lháři. Vůbec nechápu, jak jsem mohl mít pocit, že je to jinak.

Nevolíme vizionáře a dobrého reprezentanta, volíme menší průšvih

Dnes začne druhé kolo prezidentských voleb. Přestože by bylo logické, kdyby měla drtivá většina voličů jasno v tom, komu svůj hlas dá, pokusím se ještě ze svého skromného soukromého pohledu bezvýznamného a dennodenně ponižovaného občana České republiky shrnout, o co z mého pohledu jde.
Volíme menší průšvih, to je bezesporu. Do druhého kola se totiž dostali kandidáti, kteří nemají právo nebo sílu pozdvihnout v zemi morálku a reprezentovat ji hrdě navenek, především pak v Evropské unii.
Miloš Zeman je notorický hulvát, lhář (jak ukázala jeho kampaň), muž spojený s problematickými politickými kroky minulosti i velice problematickými lidmi, spojenec současného prezidenta Kykyny a samozřejmě samožer, který absolutně nezvládá zakrýt svou touhu po moci, ať se děje, co se děje. Jeho dcera v rozhovoru ve včerejší Mladé frontě Dnes, uvedla, že není hulvát, jen hájí své názory. Je to jednak vzácná ukázka dětské naivity, současně z pohledu z druhé strany připomínka toho, jak lze dítě využít propagačně ve vlastní prospěch, byť je to marné.
Karel Schwarzenberg je reprezentant sociálně necitlivé politiky současné vlády a zachránce nenáviděného Kalouska. Je znám jako politický turista, který snad nebyl jen členem či kámošem ČSSD a KSČM, přitom nikdy proti nepravostem moc neprostestoval, spíše držel ústa a krok. V případě jeho zvolení se trochu děsím novoročních projevů, protože tradiční český opilec den po Silvestru těžko slyší slova jasná, natož pak Schwarzenbergovo žbrblání. Naštěstí nás Kykyna v posledních deseti letech naučil, že v novoročním prezidentském projevu nejde o nic (až na tu jeho nešťastnou amnestii).
Budu volit Karla Schwarzenberga, protože je to pro mě osobně menší průšvih než Miloš Zeman.
Přiznávám, že to má ještě jeden důležitý podtext. Včera se na světlo světa dostala esemeska současného prezidenta Kykyny, ve které napsal, že pokud vyhraje Schwarzenberg, bude uvažovat o emigraci. Velmi nadějná zpráva. Kdyby on jako ztělesnění samolibosti, krádeží za denního světla a sebelásky v tom nejhorším smyslu slova opustil zemi, byla by to krásná tečka za jeho zbytečným životním příběhem.
On to ale neudělá, protože o něj nikdo nikde nestojí. Nemá kam jít, leda do Ruska. Navíc je lež jeho denním pracovním nástrojem, takže se neradujme předčasně, prostě to jen tak plácnul. Jeho další ambice jsou politické a doma.
Je potřeba si ale uvědomit, že pokud se stane prezidentem Zeman, je to amnestie pro Kykynu, jak v Týdnu trefně napsal Martin Fendrych.
A za tu svou amnestii si Kykyna žádnou naši amnestii nezaslouží. Ale co, třeba mu jednou jeden z amnestovaných gaunerů zastoupí cestu, to až bude Kykyna venčit před barákem své přebujelé ego, a ukáže mu, co nadrobil.
Volme tedy Karla Schwarzenberga. Je to menší zlo, menší průšvih, menší ostuda a šance, že to snad vymete i toho Kykynu.
Naděje umírá poslední.

P.S.: Ale co, zase není tak zle. 14. srpna přijedou System Of A Down, a to je fajn.