Budu se spolupodílet na návratu Ivety Bartošové (?)

Za poslední tři roky mě ani jednou nenapadlo, že bych byl či případně mohl být jakkoli nápomocen zpěvačce Ivetě Bartošové v jejím comebacku. Také jsem si zakazoval přemíru vtipů na její adresu, neboť jsem si vědom největší lacinosti této doby, sice že chce-li člověk uhnat nějaké novinářské body, pustí se do kauzy Bartošová a je hýčkán všemi šéfredaktory této země.
Pondělí ale ukázalo, že to pravděpodobně budu já, kdo se bude na velkém návratu Bartošové na hudební scénu podílet. Ano, je to tak.
Právě ono pondělí (7. 1. 2013), krátce po jedenácté hodině dopolední, mi do redakce zavolala jakási žena. Když se představila, do sluchátka mi řekla: „Nemyslete si, že jsem blázen, ale potřebuju s vámi mluvit. Proč? Kauza Iveta Bartošová.“ Dodala, že je v recepci naší redakce a mohu-li za ní přijít, ať to udělám.
Zavěsil jsem a po chvíli zavolal redakčnímu recepčnímu zpět a zeptal se ho: „Vím, že nemůžete mluvit. Nicméně se, prosím, podívejte na tu ženu, co mi od vás před chvílí volala, a řekněte mi, jestli mi hrozí fyzický útok či likvidace.“
Po chvíli ticha recepční broukl: „Asi to bude v pohodě.“
Sešel jsem tedy do recepce, kde na mě čekala dáma, která na první pohled vůbec nebudila důvěru. Měla černé brýle, nákupní vozík, na něm velkou tašku s logem Lidlu a v ní černou cestovní tašku. Přivítala mě slovy: „Nebojte se, já nejsem blázen. A peníze mám.“
Pak jsme si sedli a ona mi vyprávěla o tom, že je učitelkou zpěvu a dechových a hlasových cvičení. Předestřela to příběhem o tom, jak se chtěla dostat za mexickým pěvcem Rollandem Villazónem před jeho koncertem v pražském Obecním domě, ovšem byla vyvedena ochrankou i policií, protože budila podezření. Při opětovném pohledu na ni mě to nepřekvapilo, ona ale řekla: „Chtěla jsem tomu skvělému pěvci říct, ať se na to na dva tři roky vykašle a jde ke mně na dechová cvičení, protože jinak je konec. Nepovedlo se, takže je konec.“
Trochu mě to vyděsilo a budu kariéru Villazóna sledovat.
Pak ale došlo na hlavní bod její návštěvy. „Pane redaktore,“ nadechla se. „Jsem schopna do roku a půl nachystat Ivetu Bartošovou na koncert do Lucerny. Bude vyprodáno a bude tak skvěle připravená, že jí lidi budou aplaudovat ve stoje a já budu moci konečně v klidu zemřít. Od vás ale potřebuju pomoc. Sežeňte mi na ni kontakt a postarejte se o to, aby vedle ní nebyl ten její chlap, ten Rychtář. Stahuje ji ke dnu.“
Potom se mě znovu zeptala, jestli si myslím, že je blázen. Když jsem ji ujistil, že si to nemyslím, prozradila mi, že ji sledují a nedá se to vydržet. „Sledovali mě až sem.“
„A kde jsou teď?“ zeptal jsem se.
„Čekají, až vyjdu, a budou mě sledovat dál,“ odpověděla.
Takže stojím před životním rozhodnutím. Když té paní, se kterou mám naplánovanou ještě jednu schůzku, seženu kontakt na Ivetu Bartošovou a zapudím Rychtáře, ona ji připraví na koncert jejího života. V jeho závěru pak bude dojatá a střízlivá Iveta na pódiu říkat: „A hlavně děkuju Jardovi Špulákovi a té paní v černých brýlích. Bez nich bych tu nebyla. Miluju vás a miluju i je.“
Mám do toho jít?
Ten kontakt bych asi sehnat dokázal.



Komentáře [ 4 ]

  • Krystof napsal:

    No… Kdyz uz nic jinyho, tak by to mohla byt fesna vedlejsi dejova linka tveho pristiho pocinu, hehe. A krom toho je to vyzva…

  • Aneta napsal:

    Já bych to neriskovala, co když se pak pověsej i na tebe .. :)))

  • Bára napsal:

    Jistě!

  • Pepa Rychta napsal:

    Jistě,běž do toho.Šašky už ze sebe po jejím boku udělali jinší kapacity,nějakej no name pisálek a pomatená bába v brýlích navíc už nehrají roli.

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)