Lance Armstrong je nevěrohodný krotitel vášní

Jedna má stará známá milovala amerického cyklistu Lance Armstronga. Před lety se dokonce vypravila kvůli němu na Tour de France, kde on tehdy tak hladce vyhrával. Když se vrátila, svěřila se mi, že vidět Lance v zápřahu znamená maximálně se vzrušit a při tom třeba zlomit tužku. Přiznala se také, že se jej mrkáním pokusila svést, nicméně nebyla úspěšná. Na to konto jsem jen tak z legrace namítl, že podle finského odborného časopisu „Sauna a styk poté“ by večer na hotelu stejně nebyla uspokojena, neboť doping, který Lance užívá, přestane působit ihned po skončení závodu a cyklista upadá do letargie. Zle se zašklebila a já měl pocit, že jsem byl nehorázně vtipný.
Později se ukázalo, že jsem možná tak vtipný nebyl, nýbrž jsem nahlédl do budoucnosti. Armstrong získal mnoho obdivovatelek poté, kdy porazil rakovinu. Velkou část jich ale ztratil ve chvíli, kdy se ukázalo, že zřejmě dopoval a nadto stál v čele týmu, který povýšil doping nad sportovní měření sil. Loni v létě nastal další úbytek fanynek, když mu byly odebrány tituly, kterých pod vlivem dopingu dosáhl, a on pak prohlásil, že nebude s antidopingovou komisí spolupracovat, protože už nemá síly se hájit.
Byť byl v té době pro mnoho lidí za podvodníka, jeho nejvěrnější fanynky pořád ještě věřily, že jenom ustoupil mediálnímu tlaku, aby měl klid. Má stará známá byla přesvědčena, že Lance nikdy nic nevzal a že se jedná o spiknutí. Připomněl jsem jí, že v disciplíně naivita byla vždycky na předním místě, jako by na to brala doping, ale komentovala to jen mávnutím ruky a slovy: „Ty ničemu nerozumíš“.
Předevčírem se Lance Armstrong přiznal. Dopoval. Učinil tak před moderátorkou Oprah Winfrey, která má skvělou talk show a na rozdíl od českého Honzy Krause v ní nemektá jenom o sobě, nýbrž se snaží, aby se diváci o jejích hostech něco dozvěděli.
Včera jsem náhodou potkal starou známou. Byla velmi smutná a zahuhlala: „Armstrong je absolutní idiot, jeden z největších idiotů, kteří běhají po téhle planetě.“ Nechápavě jsem na ni civěl, připomněl jsem, že ve svém hledání největšího idiota zapomněla na naše reprezentanty z Hradu, a ona s kývnutím pokračovala: „Kdyby nic nepřiznal, měl na své straně lidi jako já, kteří mu pořád věřili. Takhle o nás přišel, a protože neumí ani férově vyhrávat, zůstane sám.“ Pak ještě přidala několik vulgarismů.
Dost s ní souhlasím.
Mimochodem, loni jsem ve Francii jel na kole několik stovek metrů po trase Tour de France, bylo to kdesi u hranic se Španělskem. Profesionální cyklisté jezdí ten závod průměrnou rychlostí přes třicet kilometrů v hodině. Úsek, se kterým jsem se setkal (jelo se tam v roce 2011), byl po rovině. Rozjel jsem to ze všech sil a dostal se na rychlost asi dvacet kilometrů v hodině. Jako důkaz mi to stačilo.
Kdybych já bral doping, snad bych se na těch třicet kilometrů za hodinu dostal. Kdyby závodníci doping nebrali, bylo by Tour de France o týden delší.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)