Z ničivé prohry slušnosti se musíme vzpamatovat

Příštím českým prezidentem bude Miloš Zeman. Jakkoliv mi tato zpráva přijde neuvěřitelná a trapná, nezbývá mi, než pogratulovat jeho voličům k tomu, že alespoň jednou v životě něco vyhráli. Zemanovi gratulovat nebudu, protože mi za to nestojí.
Deklaroval jsem již dříve, že kdyby v prezidentské volbě vyhrál Karel Schwarzenberg, nebylo by to ideální, byl by to jen menší průšvih.
Nesčetněkrát jsem také na tomto blogu deklaroval svůj odpor k současnému českému prezidentovi Kykyně. I v tomto boji však musím uznat svou jednoznačnou prohru. Když dnes v médiích, byť s trochou nadsázky, řekl, že vítězství Zemana je vítězstvím pravdy a lásky nad lží a nenávistí, cítil jsem to jako jeho poslední smrtící úder všem odpůrcům.
Ano, těmito slovy Kykyna jasně vzkázal, že vyhrál všechno, co se vyhrát dalo. Na odchodu k dalším politickým cílům (jsem totiž přesvědčen, že bude chtít v aktivní vysoké politice zůstat, viz příspěvek Černočerná vize 2014) se mi vysmál svou amnestií i citovaným výrokem. Byť jsem přesvědčen, že jej historie odsoudí jako nechutného muže plného falše, za svého života sklízí převážně úspěchy, pokud mezi ně počítám i to ukradené pero.
A Zeman bude pokračováním Kykyny, o tom jsem přesvědčen. Absolutně nechápu, že to dvěma milionům lidí, kteří mu dali hlas, není zřejmé. Již první kolo prezidentských voleb nicméně ukázalo, že tu není pořádný kandidát. Jeden byl směšnější než druhý, Jiří Dienstbier je příliš mladý a Schwarzenberg je stejný reprezentant minulosti jako Zeman. Navíc představitel nenáviděné současné vlády (v tomto ohledu je vítězství Zemana vlastně i logické).
Subjektivně vím, že jsem dnes prohrál další bitvu o lepší příští. Současně je mi jasné, že následující šanci vyhrát budu mít v parlamentních volbách příští rok. Jestli nechci, aby to dopadlo stejně, musím mít koho volit. Proto si myslím, že má-li dojít na české politické i společenské scéně k nějaké očistě, je nutné během následujících měsíců najít člověka, který bude nápravu reprezentovat a bude ochoten založit kvůli tomu novou politickou stranu, v níž nebude žádný současný špičkový politik.
Vím, že pokud nemám v příštích volbách zase prohrát, musím aktivně hledat osobnosti, které za rok současným politikům znemožní další vládnutí. Mám na mysli osobnost typu Karla Janečka. Kdyby tenhle pozitivně smýšlející a chytrý člověk založil politickou stranu s lidmi, kterým věří a o nichž ví, že touží po politické očistě, nikoliv po moci, určitě bych vynaložil veškeré své občanské úsilí, abych takovou stranu pomohl nasměrovat do Parlamentu.
Pravda a láska dnes utrpěly hlubokou ránu od lží a nenávistí. Utěšme je, osušme jim slzy a bojujme dál. Já osobně začínám vážně hledat alternativu – slušnou, poctivou, pokornou, morální a chytrou. Prostě takovou, jaká – až na pár výjimek – na politické scéně v současnosti není.



Komentáře [ 2 ]

  • nada n. napsal:

    souhlasim s kazdym slovem ..

  • Někdy si tak přemýšlím, jestli by si ti různí umělci (zahrňme sem i hudební publicisty), co se tak vehementně veřejně angažují za nějakého politika, nebo směr, neměli raději hledět svého? Naštěstí už je snad pryč a odešlo jako přišlo, to náhlé postrevoluční antikomunistické běsnění, kterého smysl asi nikdy nepochopím. Teď ještě vydejchat to povolební virtuální fackování se Losnovců a Mažňákovců a na chvíli tu přestane být dusno…

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)