Jestli hudba léčí, týká se to i tvorby Clannad

Rodinný klan Brennanových (irsky Bhraonáinovi), který stojí za existencí, vzestupy i stagnacemi irské skupiny Clannad, funguje na pódiu jako stroj času. A není to zdaleka pouze proto, že má v repertoáru hudební motivy ze seriálu Robin Of Sherwood, který vznikl na britské ITV v polovině osmdesátých let.
Navíc tato sbírka melodií v čele s nezapomenutelnou Robin (The Hooded Man) svým tvarem spíše evokuje osmdesátá léta minulého století než písně potulného anglického zpěváka ze třináctého století, jak by to asi pro potřeby starého příběhu mělo být.
Přesto bylo úterní pražské vystoupení skupiny Clannad výletem do dávných dob, kdy hudba byla kořením života a nesla v sobě duchovní rozměr, mysticismus věků, příběhy obyčejné a prvoplánové.
Koncert ve Velkém sále pražské Lucerny byl jako skok časoprostorem. Přítomný posluchač při něm prolétl místy, o nichž jen četl v romantických knihách či je znal z filmových iluzí. Že se při tom cítil dobře, bylo dílem upřímné hudební řeči Clannad.
V jejich písních a instrumentálních skladbách je vliv keltské hudby. Mísí se s folkem, new age, popem, irským folklórem i rockovými postupy, které tomu všemu na několika místech dodaly patřičné sevření. Co na tom, že písničky Irů nemají jedinečný stylový základ a svobodně se pohybují po celé škále vlivů do všech stran.
První část koncertu, který byl rozdělen přestávkou, byla tak diskrétní, duchovní a tichá, že ji trochu živější druhá polovina nebyla schopna vymést z paměti. Potlesk diváků byl někdy hlasitější než samotná hudba.
Celý večer ocejchoval odzbrojující výrazový smutek intonačně přesné a ve zpěvech dominující Moyi Brennanové a procítěná hra jejích spoluhráčů. V písních Clannad, ať už byly ze sedmdesátých, osmdesátých či jiných let, hraje prim atmosféra. Ticho je přitom jejich nedílnou součástí a má stejnou pozici jako třeba zpěv nebo mollový akord.
Sedící publikum bylo do děje příběhu písniček vtahováno hned dvakrát. Nejprve před začátkem skladby, kdy muzikanti slovy přibližovali okolnosti vzniku hudby i textů, podruhé za okamžik, kdy kompozici hráli. V sedmi lidech dávali každé takovou intenzitu, jakou vyžadovala s ohledem na náladu a děj.
Postupně se z koncertu stávala příjemná irská zábava, která utěšeně doputovala až do finále. Clannad si vykoledovali nadšený aplaus a diváci, z drtivé většiny s tvorbou skupiny dobře obeznámeni, odcházeli očividně spokojení a šťastní. Jestliže hudba léčí, pak to o té z dílny Clannad jistě platí také.

Clannad
Lucerna, Praha, 12. 2. 2013
Hodnocení: 80 %

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 14. 2. 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)