Leona Lewis je přece jenom mladá

Očekávalo se, že si britská zpěvačka Leona Lewis touto deskou řekne o statut „druhé Celine Dion“. Bylo by to přirozené a bez rizika – předešlá dvě alba si koupilo více než dvacet miliónů posluchačů a ona je očarovala operně vybaveným hlasem i monumentálními baladami s doprovodem orchestru.
Teď v sobě ale našla mladistvou energii, což vrhá na její kariéru nové světlo. Je jí koneckonců sedmadvacet a je přirozené, že se rozhodla neuzamknout ve výrazové formuli, která by slušela čtyřicetiletým. Být druhou Celine Dion není extra výhra, jedna taková dáma na hudební scéně stačí. Nadto mladé dívky ve věku Lewis prožívají v životě i něco jiného, než jen milostná dramata. Je v něm místo pro radost, zábavu a štěstí.
Vznik třetí desky trval tři roky a zpěvačka hlásila, že bude „překvapivě různorodá“. Nepracovala na ní totiž jen se starými známými producenty, ale přizvala nové, progresivní.
Glassheart ji proto představuje v mnohem širším záběru, než jsme od ní znali. Koketuje s dubstepem (skladba Come Alive), eurodancem (Glassheart) i hip hopem (Favourite Scar, ve které je sampl ze skladby Head Over Heels od Tears For Fears), což jsou hudební polohy, které dosud nenabízela. Polohy taneční.
V Stop The Cloks se vrací k synthi popu osmdesátých let, Trouble zdobí procítěný soulový zpěv, v Shake You Up zase jako by chtěla připomenout odkaz Whitney Houston. Na písně v duchu mocného popu s orchestrálním doprovodem zbyla ledva polovina nahrávky, což v zásadě není mnoho. Navíc v baladách (Fireflies nebo I To You) byl její mezzosopran poněkud poskvrněn elektronickým doprovodem, jenž jim ubral na noblese, na kterou jsme byli u zpěvačky zvyklí.
Kontroverzní krok však pro Lewis znamená osvobození se. Album Glassheart jí umožnilo znovu se nadechnout a prožít si pop music ve více polohách. Jako by se znovu vrátila na začátek.

Leona Lewis: Glassheart
Sony Music, 49:03
Hodnocení: 75%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 6. února 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)