Satisfakce za Kykynu

Když se nynější český prezident Kykyna objevil kdysi na začátku devadesátých let v jednom dokumentu ze schůze tehdejšího Občanského fóra, bylo mi vmžiku jasné, že je to přinejmenším podivný a podlý mužík. Jeho jiskry prostá očka už tehdy bažila po moci, zračila se v nich schopnost probodnout kohokoli jakkoli a byť se krčil stranou, bylo evidentní, že chce stát na špici. A basta.
Připouštím, že byl politicky zdatný, protože se řízením osudu na tu špici dostal. Sice v Zapadákově, ale dostal. Paradoxně mu kromě moci šlo i o to napáchat co nejvíce škody v zájmu prosazení sebe sama. Nevím o nikom, kdo by tak bažil po tom zapsat se do historie stůj co stůj.
A tak zatímco jiní holomci páchali zlo, aby z toho něco měli (nejčastěji finanční zisk a v něm zabalený lístek od božího soudu do pekel, bez procesu), Kykyna páchal zlo pro zlo, svým sociálně zanedbatelným já zostuzoval svými výroky a postoji (ekologie, Evropská unie apod.) českou zemi na každém kroku, aby citlivější občany dostal do situace, kdy se při cestách do zahraničí svou státní příslušností pro jistotu nechlubili, aby se jim okolí nesmálo či jimi nepohrdalo stejně, jako bez diskuze pohrdá Kykynou.
Parta gaunerů v parlamentu ho pak dvakrát zvolila prezidentem, a zatímco by jiný Kykyna byl za to partě gaunerů vděčný, tento Kykyna jim naplival do přitroublých kukučů. Sejmul třeba Topolánka, z dnešního pohledu nejnaivnějšího českého polistopadového premiéra. Přitom co do osobnostních vlastností vypadají skoro jako sourozenci.
Mnohokrát jsem Kykynovo chování pranýřoval a poukazoval na jeho nezkrotný chtíč, jehož vlastnosti se ani za mák neslučovaly s vlastnostmi dobrého politika či člověka. Ukázalo se také, že krade, a nakonec, aby se na něho přece jenom nezapomnělo, pustil na svobodu kamarády kriminálníky a korupčníky. Poplival tím nejenom práci policie, ale i práva a naděje slušných občanů. Když před pár dny v smrtelných politických křečích řekl polskému tisku cosi nepěkného o Václavu Havlovi, muži, kterému nedosáhne ani po vrchol podrážky ošlapané tenisky, řekl si o novou přezdívku. Ta je ale nepublikovatelná.
A tak zatímco v posledních týdnech i jeho sympatizanti pochopili, že je to zmije hřející se na jejich slepých upracovaných hrudích, já sledují konání Václava Kykyny a reakce na ně s velkou satisfakcí.
Až na začátku března odpluje do kytek, byť jsem abstinent, vypiju radostně sklenku dobrého vína. Ne že by hulvát Zeman sliboval lepší časy, horší než za Kykyny už ale naše mezinárodní izolace asi nebude. (Ačkoliv opatrně, Zeman je také kus egoisty)
Definitivní odkopání Kykyny a jeho rodinného klanu i celé hradní sekty nenávistné nicméně pozoruji pobaveně. Lámu si ale hlavu s tím, jak to, že jiní na tomhle egoistovi jeho přízemní záměr umilovat sám sebe k smrti nepoznali ani za dvacet let.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)