Vladimír Vlasák byl můj tichý učitel

V pátek zemřel Vladimír Vlasák, hudební publicista, můj kolega, kamarád a tichý učitel. Bylo mu jen necelých pětapadesát. Mám tak nějak pocit, že to není na mnoho slov, je to smutek pro mě. Přesto musím něco napsat.
Vláďa Vlasák byl můj tichý učitel proto, že aniž by mi to kdykoli řekl, svým přístupem mě učil pokoře k práci, skutečné lásce k hudbě a především tomu, že kritik nemusí být ve svých článcích lepší než ten, o kom píše. Hrozně jsem tuhle lekci potřeboval.
Naposledy jsem ho viděl v roce 2010. Uváděl jsem křest jeho knížky Československá rocková poezie 1959-1989. Když bylo po křtu, zavedl mě za ředitelkou nakladatelství XYZ, u něhož jeho kniha vyšla, a řekl jí, že si vydávám své knihy sám, a jelikož jsou dobré, mělo by je vydávat její nakladatelství. Předtím mi neřekl, že má tenhle záměr, vysypal to až před ředitelkou.
Když jsme se pak loučili, nabádal mě, abych ředitelce určitě zavolal. Já to ale neudělal.
Od té doby jsem už Vláďu neviděl. O jeho zdraví jsem ale bohužel slýchal špatné zprávy.
Děkuju, Vláďo.



Komentáře [ 2 ]

  • nada n. napsal:

    cest la vie ..

  • eva Vančurová napsal:

    Vláďu jsem znala z LN, byl to skvělý člověk, charakter a skromnost sama. Byl stejně pokorný, jako Jirka Rulf, jeho šéf v LN. Mějte se kluci tam nahoře fajn, je mi moc líto, že už ani s jedním se nesetkám. Měla jsemVás oba moc ráda. EV

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)