Vztah Slashe a Mylese Kennedyho je fenomenální spojení

Před pondělním pražským koncertem se Američan Slash Právu zmínil, že má na českou metropoli skvělé vzpomínky, neboť v ní odehrál jeden ze svých nejlepších koncertů vůbec. Na mysli měl ten z června 2010, kdy přijel se skupinou poté, co vydal sólový počin nazvaný bezelstně Slash. Hostovaly na něm rockové hvězdy doby, zejména na postu zpěváků. Slash je totiž bravurní kytarista, ale jen průměrný vokalista.
Zhruba před třemi lety propadl kouzlu zpěváka Mylese Kennedyho, který se při minulém pražském zastavení ujal role frontmana kapely. Jejich silný umělecký vztah pak vyústil ve vznik loňského alba Apocalyptic Love, které zaválo Slahe s kapelou do Prahy opět. Tentokrát vyprodali Velký sál Lucerny.
A byli to právě Slash (vlastním jménem Saul Hudson) a Kennedy, kteří se stali hrdiny večera. Ne že by to bylo překvapení, o jejich kvalitách se už popsalo hezkých pár listů papíru. Faktem nicméně je, že slovo „hrdina“ nelze ve spojení s rockovými muzikanty nadužívat.
Slash byl král pódia. Jeho kytarový styl se opírá o vzory v podobě jmen největších velikánů rockové historie. Ctí řízné blues, cítí rock’n’roll a v jeho prstech tepou i hardrocková tvrdost a metalová nedočkavost. Přestože již není módní hrát v písních dlouhatánská kytarová sóla, ta jeho odzbrojují živelností a přesností, tím pádem baví.
Jeho hra má drajv, je velkorysá, stylově ukotvená, navíc pestrá v maličkostech a nápaditá s každým novým taktem. Jako by jejím prostřednictvím Slash opakoval, že je na pódiu tím, kolem něhož se vše točí.
Zpěvák Myles Kennedy to respektoval a s pokorou mu sekundoval. Jeho hlas představuje kvalitu dosahující parametrů stylové extratřídy. Intonačně se ani jednou nezmýlil, nadto disponuje rozsahem, se kterým si může troufnout na ledacos.
Kennedy má příjemnou barvu hlasu, na pódiu není afektovaný a nad tím, že se při zpěvu písniček od Guns N’Roses v „kníkání“ trochu přibližoval W. Axlu Roseovi, lze přivřít oči. Přidáme-li skvělý vokál kytaristy Todda Kernse i jeho spolehlivý zpěv písničky Jizz Da Pit, nelze po pěvecké stránce nalézt v setu chybu.
Zněly jak skladby z obou Slashových sólových alb (i s dravým hitem No More Heroes a nádhernou Starlight), několik písní Guns N’Roses (Sweet Child O’Mine, Nightran, My Michelle, Rocket Queen), kapely, která Slashovi na přelomu osmdesátých a devadesátých let pomohla ke slávě, i písničky jeho dalších formací Velvet Revolver a Slash’s Snakepit.
Vzhledem ke kvalitě, kterou skupina na všech postech disponuje, lze hovořit o vynikajícím rockovém koncertu se vší jeho poctivostí a pravověrností.

Slash
Lucerna, Praha, 11. 2. 2013
Hodnocení: 90%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 13. února 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)