Dido a její subtilní pop

Bezmála pět let trvalo, než se britská zpěvačka Dido Florian Cloud de Bounevialle O’Malley Armstrongová, která na hudební scéně používá pouze jméno Dido, přihlásila se svým v pořadí čtvrtým albem. Nenabízí na něm nic překvapivého, tak moc se během roků nahrávací přestávky nezměnila.
Na kolekci opět pracovala se svým bratrem Rollem Armstrongem, členem bývalé skupiny Faithless. Jako hosté se na ní objevují i rapper Kendrick Lamar nebo skladatel a producent Brian Eno.
Její náplní je subtilní pop obohacený elementy ambientu a elekroniky. Dido se v písničkách tvrdohlavě vedených v pomalém a středním tempu nepouští do žádných složitostí. Udržuje si ale jistý pěvecký výraz i intonaci. Jejího hlas je jako divadelní představení: je dynamický, podřizuje se náladám skladeb, naříká, raduje se, konstatuje.
Nejzajímavějšími písněmi jsou popem osmdesátých let ovanutá End Of Night a funková Love To Blame. Zpěvačce sluší i podpora tanečními rytmy v písničkách, které svou atmosférou připomínají triphopový tah Faithless.
Nevzniklo album, které přináší neoddiskutovatelně dobré skladby. Vznikla ale deska, která je příjemná a zručně zaranžovaná i nahraná.

Dido: Girl Who Got Away
Sony Music, 43:11
Hodnocení: 65%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 28. března 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)