Feministický hněv Kate Nash

Na svých prvních dvou albech byla Kate Nash sladká dívka, odrostlý teenager s dobrým vychováním. Na třetí kolekci Girl Talk, která vyšla na konci minulého týdne, se však tato pětadvacetiletá Britka proměnila ve vzteklou feministku.
„Jak jsi oblečený, je pro tebe důležitější, než být můj přítel,“ vyčítá ve skladbě Fri-End a určuje tak hrubost jazyka, který pro texty zvolila. Z velké části je to signifikantní i pro hudební složku, neboť její rozháraný pop se pro toto album proměnil v hrubý garážový rock, který tu a tam rozetnou vyklidnělé skladby, druhá poloha desky.
„Máte problém se mnou, protože jsem holka a jsem feministka. Jestli vás to uráží, táhněte,“ zpívá v divoké All Talk a stylově se při tom dotýká punku. Změnil se i výraz jejího zpěvu. Už v něm není naivita a ženskost, jak tomu bylo u prvních alb, je v něm zuřivost a neklid.
Nahrála v podstatě garážovou desku, na které jako by nebylo místo pro tříbení zvuku.
Jedním z nejlepších momentů je skladba Death Proof, kterou inspirovaly filmy Quentina Tarantina a jež v sobě spojila rozhrkaný šedesátkový zvuk se schopností vyzpívat hezkou melodii s dívčím výrazem. Takový kompromis by mohl být cestou v budoucnu.
Girl Talk má dobré i zlé stránky. Na desce je mnoho energie, upřímných melodií a autentického hněvu. Je na ní Kate Nash v loňském roce, což současně signalizuje, že z dnešního pohledu je to album staré. Pravda, nepodařilo se na něm zachytit krásu života, o které Britka hovořila při vydání debutu. Povedlo se ale zjistit, že je dost univerzální zpěvačka.

Kate Nash: Girl Talk
Universal Music, 52:31
Hodnocení: 65%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 13. března 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)