Na hovínka se nešlape!

Před týdnem se mě Vašek Bláha z Divokýho Billa zeptal: „Víš, co se stane, když šlápneš pohorkou na hovno?“ Odpověděl jsem, že ne tak docela, a on upřesnil: „Je celý tvoje.“
Nesporně i pod tíhou této představy jsem se rozhodl, že se dnes nebudu radovat z odchodu prezidenta Kykyny, který zaplaťpánbůh končí své funkční období.
Jistě, mohl bych si hned po ránu přehrát písničky Pal vocuď hajzle od skupiny Jasná páka, Chcípni o kus dál od kapely Törr nebo Prezident je buzna od Visacího zámku. Proč bych to ale dělal, když mi Vašek Bláha nepřímo poradil, jak se v podobné situaci chovat, respektive určitě nechovat?
Chtěl bych naopak odcházejícímu Václavu Kykynovi Klausovi poděkovat. Jednak za úctyhodný rekord, kterým se vtěsnal do mého života. Již na prahu devadesátých let mi totiž určil jednotku samolibost, tedy jednoho Klause. Nikdy předtím ani potom se nikomu nepodařilo ji pokořit, natož překonat. Dokonce ani Frantovi Vokřálovi, se kterým jsem kdysi dělal ve fabrice, a to byl skutečně mimořádný a do sebe zahleděný idiot.
Předně bych ale chtěl Kykynovi poděkovat za to, že bylo o čem psát. Když vám někdo ve své sociální tuposti, zlodějství, zahleděnosti do sebe sama, pravičáckém nacionalismu a aroganci dá tolik možností napsat leckdy veselé glosy, je třeba být mu za to vděčný. Je to to jediné, za co k němu cítím vděk.
Přesto mi, Kykyno, chybět nebudeš. Odpal!!



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)