Padesát odstínů… hnědé

Naprosto zásadním způsobem mi vstoupily do života porno romány pro dámy z pera americké spisovatelky EL James. Ten první se jmenuje Padesát odstínů šedi, ten druhý Padesát odstínů temnoty. Ani jeden jsem nečetl, přesto vím, o čem jsou. Všechny o nich mluví.
Když to hodně zlehčím, první díl je o tom, že dáma potká chlapa a zbytek stránek románu stráví souložením. Jedny americké noviny napsaly, že je to ten druh literatury, který dámy čtou s rukou pod peřinou.
Jestli jsou mé informace správné, dvojka Padesát odstínů temnoty je román o tom, jak dáma potká pána a zbytek stránek prosouloží. A protože je pán velmi nápaditý a paní prase, stal se z této brakové literatury bestseller. A opět se o to postaraly dámy, které jej nakoupily po kilech.
Zásadní vstup obou románů do mého života proběhl tehdy, když jsem si všiml, že dámy, které knihy četly a prožily, používají nová slovíčka pro sexuální praktiky. Takový termín „cunniling“ (googlujte!!) tu předtím moc rozšířený nebyl. Navíc mě okouzluje, jak jsou čtenářky Padesáti odstínů něčeho fascinované příběhem a především tím, jak podrobně líčí společné úsilí hlavních protagonistů vyměnit si co nejvíce tělních tekutin.
Není tedy pochyb, že chystaný třetí díl Padesáti odstínů bude o tom, jak dáma potkala pána a zbytek knihy pak spolu prosouloží.
Protože jsem pohříchu podprůměrný škrabal a mizerný spisovatel bez špetky dobrého nápadu a schopnosti vystavět dramatický příběh, rozhodl jsem se nechat se Padesáti odstíny inspirovat. Jste první, komu to prozrazuji.
Nuže – v letošním roce vydám drsný pornoromán pro ženy, který se bude jmenovat Padesát odstínů hnědé. Píšu ho samozřejmě pod pseudonymem. Ten můj je SKŽ V. Studená, pro anglicky hovořící trh budu vystupovat jako SKZ Very Cold. Knihu již mám téměř dopsanou a exkluzivně pro vás zveřejňuji úryvek z jedné kapitoly.

Ahmed mě dnes posedmé přebalil. Můj drahý, nejraději bych ho za to všechno, co teď pro mě dělá, stiskla mezi své uondané potetované hýždě a vcucla do sebe. Jako tenkrát na bramborovém poli pod platanem u mrtvé tety Barbie. Vcucla jsem ho tak důkladně, že jsem ho nemohla najít a vůbec mi nevadilo, že se nemohu ohnout ani zaklonit. Byla jsem jako opilá, točila se mi hlava a vzrušením jsem rukama vytáhla stoletý platan z půdy a rozeklála ho ve dví. Svými malinkatými hrby jsem pak zahrabala díru, která po něm v zemi zbyla, aby si nikdo nevšiml, že platan chybí. Farář Franklin La Costa by se z toho zbláznil. Byl to jeho nejoblíbenější platan v celé léčebně.
Ahmeda ale nemohla najít ani teta Barbie, která se zrovna vrátila potlučená a se zlomeným nosem z mučírny, kde sama sebe obšťatňovala mačetou. Přestože byla mrtvá, chodila tam každý den. Obdivuhodná chuť žít. Nakonec se Ahmed musel najít sám, a od té doby se hledá.
Teprve dnes jsem ucítila z jeho doteků jistou míru chuti fungovat jako předtím. Přestal se hledat? Anebo se ještě hledá a nedává to najevo? Když mě přebaloval, usmál se a řekl cosi krásného, až mě přivedlo k hlasitému zaržání. Řekl: „Padesát odstínů hnědé, Marie Ornello Petronelo Di Santos, vidím padesátý odstín hnědé. Teď. Počítám to.“
Střevní chřipky jsem se zbavila až ve čtvrtek. Ahmed do té doby zvýšil počet vysledovaných odstínů na osmdesát. Když ze mě ve čtvrtek ráno tím svým raubířským způsobem za zpěvu maďarské verze Internacionály strhnul poslední plenu, úkosem pohlédl na ovci Bety, kterou jsme kvůli němu chovali ve výběhu v komůrce. Nenávidím ji. To už mi ale Ahmed visel na lince…
Z kapitoly Pokušení



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)