Copak neviděj krypla?

Situace z tramvajové zastávky v Praze.
Dorazila tramvajová souprava, otevřely se dveře a z nich začali vystupovat cestující. Byl mezi nimi i vetchý stařík, který hlasitě funěl, měl hůl, pohyboval se spíše do stran než dopředu a šlo mu to nehorázně pomalu.
U dveří, ze kterých vystupoval, byl k nástupu přichystán hlouček anglicky mluvících turistů. A jelikož začal řidič soupravy dávat zvukové znamení, že je třeba ukončit nástup do soupravy, počal se anglicky hovořící hlouček – zřejmě znalý české brutality na tramvajových ostrůvcích – tlačit do tramvaje.
Vetchý stařík ale ještě nebyl pod schody. Jelikož mu protipohyb anglicky mluvícího hloučku způsobil ještě větší potíže s vystupováním, než očekával, dokonce jej trochu zatlačil zpět do vozu, začal slabým hláskem klít. „Dávejte pozor, sakra, copak nevidíte, že jsem ještě nevystoupil,“ hrozil a tlačil se dále ven.
Před tramvají stála milá paní, která – na rozdíl od vetchého staříka – pochopila, že jeho slova jsou marná. Naklonila se k němu, a místo aby mu pomohla ven, jen konstatovala: „Ale dědo, oni vám nerozuměj. Jsou to cizinci.“
Zoufalý vetchý stařík, jehož jediným životním cílem bylo v tu chvíli vylézt z tramvaje ven, neméně zoufale na milou paní zakrákoral: „Copak neviděj krypla, sakra?“

U této situace jsem nebyl osobně, proto jsem nemohl zasáhnout. Kdybych tam byl, určitě bych se snažil anglicky mluvící skupince turistů co nejlépe přeložit, co jim stařík řekl.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)