Divokej Bill s tajemstvími pod slupkou

V patnáctém roce existence vydává úvalská skupina Divokej Bill šesté studiové album. Jmenuje se jednoduše 15, přináší jedenáct nových skladeb a především pokus posunout charakteristický sound formace o kus dál, přitom jej však neztratit.
Přestože na albu chybí typická „hospodská vyřvávačka“, které kapela na všech svých předešlých počinech měla, z písniček lze povětšinou hned po několika akordech poznat, že s nimi přichází Divokej Bill.
Formálně civilnější jsou ty, pod nimiž je jako autor podepsaný kytarista Roman Procházka. Má trochu jiný rukopis, jinou cestu ke gradaci písně i vlastní smysl pro dobrou melodii. Těžko ale zapře, že má rád skupinu Wanastowi Vjecy i pěvecký výraz jejího zpěváka Roberta Kodyma. V písni Půjdem dál (byla už na soundtracku k filmu Lidice) je to patrné velmi, ve Všema deseti o něco méně.
Skladbu Zamilovaná napsal Procházka společně s tvůrcem kapelního rukopisu, kytaristou a zpěvákem Vaškem Bláhou. Výsledkem je kompromis, nejspíš přesně takový, o jaký se skupina na novém albu pokoušela ve svých původních představách.
Divokej Bill se tentokrát bezpečně opřel o zkušenost producenta Pavla Karlíka. Ruku v ruce vytvořili album, které je hráčsky vyzrálé, technicky solidně ošetřené a v písních jiskřivě dynamické. Není na něm ale skladba, která by na první pohled čněla nad ostatními a měla hitové indicie bez ohledu na to, co je jejím obsahem. V době vydávání a nasazování singlů je to svízel, z hlediska vývoje kapely to vůbec nevadí.
Možná i s tímto vědomím formace dotáhla texty k příběhům či jejich nástinům a dopustila se v nich minima prohřešků nebo nešikovností (vše v intencích své dosavadní tvorby). Rýmovat slovo „tíseň“ se slovem „píseň“ je nešikovnost, stejně tak „dávku“ se „stávkou“. Spojení „A půjdem dál, ruku v ruce všemu co se může stát“ je jazykový prohřešek, stejně tak „Jo, na začátku, to byla pohoda, taková procházka růžový zahrady…“
Divokej Bill nicméně na tomto albu v textech přiznal dospělost. Patnáct let existence k tomu ostatně vybízí. Dolsin, Mašina, Všema deseti či Tíseň jsou písničky, jimiž připouští, že čas plyne a on si je toho vědom. Není v nich nářek, jenom konstatování. A také nástin další cesty.
S novými písněmi odvedl dobrou práci. Je cítit, že čerpal ze svých autorských i hráčských zkušeností i zvyklostí a i teď chtěl nabídnout zábavné kousky tak, jak to činil během své kariéry.
Přestože album nepřináší žádný dráždivý hit na první poslech, písně Vstávej, Dolsin, Půjdem dál, Všema deseti, Mašina, Zamilovaná nebo závěrečný Pekelník by měly do koncertního repertoáru kapely vklouznout a udržet se tam řádně dlouho. Jejich kvalita a dlouhověkost jsou pod slupkou.

Divokej Bill: 15
Supraphon, 39:10
Hodnocení: 75%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 16. dubna 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)