Harašení z domova i Vietnamu

Včera jsem byl na tiskové konferenci domácí hudební hvězdy. V okamžiku, kdy konferenciér uvolnil prostor pro dotazy novinářů, zvedl jsem ruku a jak je mým dobrým zvykem, po vyvolání jsem položil otázku, na kterou jsem chtěl slyšet odpověď.
Hvězda odpověděla a pak dodala: „Chtěla jsem vám poděkovat. Vy jste novinář, který se vždycky na něco ptá. Moc vám děkuju.“
Zrudl jsem studem a byl jsem rád, když tisková konference dál pokračovala tradičním mlčením mých kolegů. Do toho ticha se ke mně naklonila životem plně ošlehaná kolegyně z jakéhosi bulváru a důvěrně mi pošeptala: „Chce se s tebou vyspat.“
„Cože?“ vyděsil jsem se.
„Chce se s tebou vyspat,“ zopakovala důrazně.
„A co mám jako dělat?“ reagoval jsem infantilně.
„Jestli ti můžu doporučit, tak to neodmítej. Myslím to vážně.“
Jakmile konferenciér poděkoval novinářům za oba dotazy, které padly, zdekoval jsem se a ze sálu zmizel. Dejme tomu proto, abych nedal bulváru šanci vláčet mě svými tištěnými a internetovými stránkami jako podezřelého z kontaktu s hvězdou.
V noci jsem moc špatně spal.
Dnes odpoledne jsem si byl ve svém oblíbeném vietnamském konzumu koupit pití a banány. S prodavačkou z Vietnamu máme mimořádně přátelský vztah: já pozdravím a ona odpoví slovem plným písmen „ť“, a když jí třeba nechám korunu od cesty (byť cestu tam vážím výhradně já), zachichotá se jako princezna postižená černým kašlem. Lahodí to mému uchu, je v tom rock’n’róóól.
Vybral jsem si tedy dva banány a položil je na váhu. Vietnamka je poctivě zvážila a potom uchopila jeden z nich, natáhla nosem z jeho vůně, podívala se na mě provokativně, zamířila mi banánem kamsi do středu těla a hekla, jako by jí vytrhli osmičku vpravo nahoře. Potom se ďábelsky rozesmála.
Zaplatil jsem, popadl banány i pití a chvatně jsem opustil obchod.
Zatracený sexuální harašení.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)