Jak Plešoun a Rom vyčistili tramvaj

V pondělí dopoledne nastoupili do tramvaje číslo 9 jedoucí od pražského Anděla kamsi na Žižkov mimo jiné Rom ve středním věku a jeho stará Romka, dále Plešoun, zjevně podnikatel a ranař, jeho o poznání mladší přítelkyně a Jaroslav Špulák.
Špulák se cpal dozadu na plošinku. Tam ale byl Rom, který nemile zapáchal, a tak se Špulák s jistým omluvným pohledem vůči Romovi přesunul kousek dál. Romova stará cosi brblala, ale když na ni Špulák pohlédl, záhy zjistil, že je nadraná jak zákon káže.
Za chvíli se ze stejného místa vzadu do středu tramvaje přemístil Plešoun. Táhl za sebou svou o poznání mladší přítelkyni a pokřikoval na Roma: „Strašně smrdíš, kurva. Proč tak smrdíš? Vypadni.“
Rom na něho civěl a bránil se: „Ja nésmrdim.“
„Smrdíš, koukej, tramvaj je plná a ty seš vzadu sám. A víš proč? Protože smrdíš a nikdo u tebe nechce stát,“ hulákal Plešoun a jeho přítelkyně rudla studem.
„Nésmrdim, ja nésmrdim,“ hlesl ještě Rom a bylo evidentní, že je mu trapno.
Plešoun se uklidnil a chytil se tyče. V mžiku ale měl ruku v kapse, odkud lovil telefon a s klením vytáčel nějaké číslo: „Magistrát? Dejte mi náměstka pro dopravu… A kde je, sakra? Když je člověk potřebuje, tak jsou v luftu…. Tak mu laskavě vyřiďte, ať nechá vyčistit tramvaje, hlavně ty ublemcaný tyče. Ano? A vyřiďte mu, že volal nespokojený cestující!… Jasně, a že ho příště nebudu volit!!“
Plešoun byl evidentně na koni. Když dokončil hovor, vítězoslavně se rozhlížel kolem sebe a užíval si uznalých a téměř až děkovných pohledů spolucestujících. S kapesníkem v ruce se pak chytil ublemcané tyče, objal svou přítelkyni a frknul jí tak vášnivého francouzáka, že ji málem vcucnul do sebe.
V tu chvíli jsme projížděli kolem Národního divadla. Za nějakých patnáct minut měl kousek odtud vybouchnout ucházející plyn.
Na stanici Národní třída Plešoun i se svou ještě trochu vcuclou přítelkyní vystoupili. Jakmile se pak tramvaj rozjela, obořil se do té doby striktně nedutající Rom na svou starou, která byla pořád nekonečně „pod vobraz“ a cosi si brblala pod skutečné vousy.
„Slyšíš? Táhni, smrdiš, ja nésmrdim, ty smrdiš. Proč by měli nádavat mně, skíni. Ty smrdiš, výpadni!!!“ rozhulákal se na ni.
Zmatená alkoholička se zvedla, pořád cosi brblala, začala nepochopitelně a bezdůvodně pochodovat na místě, a když tramvaj zastavila, pronásledována nadávkami svého Roma odškobrtala ven. „Smrdiš, já nésmrdim,“ řval za ní Rom, který byl hotov jet dál.
Když se zavřely dveře, přehlédl osazenstvo vozu a hlesl: „Ona smrdi, já nésmrdim.“
Nadále ale kolem něho nikdo nestál, protože prostě smrděl.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)