Kompaktní hravost Monkey Business

Monkey Business jsou už třináctý rok českou hudební jistotou. Funk-popová formace, která si od prvního alba předsevzala zpívat anglicky, byť to znesnadňuje cestu k posluchačově české duši, nikdy nenahrála průměrné či dokonce podprůměrné album. V její sestavě se totiž sešli velice talentovaní tvůrci i muzikanti.
Že vzešli z rozdílných žánrů, není problém. Ve skupině vše reguluje autorský velekněz Roman Holý, jenž se svědomitě stará o to, aby její zvuk nepřekročil hranici, za níž by byl nečitelný, negativně výstřední či nepřijatelně atypický.
Na novince Happiness Of Postmodern Age (Štěstí postmoderní doby) si ale v tomto ohledu dopřál největší potíž. Když s ostatními přesvědčil americkou písničkářku Joan Baezovou, aby přitakala na vznik coververze své Diamond And Rust, vznikla pro kapelu nejméně typická skladba v její historii. Albu ovšem sluší – pro svou přirozenou krásu i onu „jinakost“.
Jelikož jde o sedmé album formace, prohloubil se na něm problém s opisováním sebe sama. Tu a tam se z písniček hlásí připomínka čehosi, co už kapela nahrála. Spíše to ale nakonec budí dojem, že se zapouzdřila ve vlastním soundu a je tak dobře rozpoznatelná.
Monkey Business i s ohledem na své profesní přednosti natočili desku, která je kvalitně odehraná, výborně zaranžovaná, dynamicky pestrá a muzikantsky i tematicky hravá. Klouže po různých náladách, tančí v divokém opojení i přemítá nad unikajícím časem.
Korunují ji dva kvalitní zpěváci (Matěj Ruppert a Tonya Graves) i vždy jen na chvíli přítomní hosté Joan Baezová, Ashley Slater, Vojta Dyk, Dan Bárta, Tereza Černochová, Vladimir 518 či Ivan Mládek.
Není to úplně nejlepší album v diskografii kapely. Rozhodně ale patří k těm, které si budou fanoušci pouštět rádi i za čas. Jako kompaktní celek, ne kvůli jednotlivým písničkám.

Monkey Business: Happiness Of Postmodern Age
Supraphon, 60:11
Hodnocení: 75%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 2. dubna 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)