Divoký sexappeal Francouzky Zaz

Francouzku Zaz mnozí srovnávají s Edith Piaf. Není divu. Zpěvačka s drzým, přitom roztomilým a trochu chraplavým hlasem začínala kariéru v pařížských barech a uličkách Montmartru a v jejím výrazu je dost vzdoru na to, aby bylo těžké pomyslet si, že s ní lze diskutovat bez zvyšování hlasu.
Dnes je známá celému světu. Reprezentuje pro něj francouzský šanson s přesahy k blues, jazzu, afrikánským, andaluským i latinskoamerickým nápěvům. Navíc zpívá v rodném jazyce, takže i kdyby pro Francouze podobná Edith Piaf nebyla, pro svět to tak je.
Narodila se v Tours ve střední Francii a její občanské jméno je Isabelle Geffroyová. V roce 2009 zvítězila v soutěži Le Tremplin Génération France Bleu/Réservoir v pařížské Olympii, což jí otevřelo dveře do světa.
V roce 2010 debutovala albem nazvaným prostě Zaz. Brzy za ně získala zlatou desku, písnička Je veux triumfovala v hitparádách a stala se hitem léta. Loni byla jednou z nejmilejších událostí na festivalu Colours Of Ostrava, kde se zastavila při svém evropském turné.
V těchto dnech přichází s druhým albem Recto Verso. Jestliže debut přinesl hudbu příjemně optimistickou a nebál se nabídnout ani prosté kytarové kompozice, novinka je ještě o něco veselejší. Jako by se v ní Zaz radovala z úspěchů, kterých již dosáhla, a současně se rozhodla potvrdit dobrou pověst.
Většina písniček je transparentně energická. Zaz v nich předvádí své překvapivě široké hlasové spektrum a odhaluje přirozený sexappeal, který v jejím výrazu je. Na albu se však najdou i temnější skladby. Patří k nim pěvecky a aranžérsky nejpovedenější Si, jež má nenucený průběh a zvolna putuje k ukázkově rozjívenému finále.
V hudebních oblastech, v nichž se Zaz pohybuje, hrají důležitou roli texty. Jejich tvůrci (Zaz není jedinou autorkou kolekce) jim dali jak radost, korespondující s většinovým vyzněním alba, tak také smutek. Zaz zpívá o přátelích, obavách i snech, komentuje problémy současného světa a popisuje realitu, která ji obklopuje a již vnímá očima třiatřicetileté umělkyně.
Album má spád. Zaz dokáže na v průměru tříminutové ploše nastolit atmosféru, říct to, co říct musí a má, a následně odejít k další písni, která je tematicky jiná. Nadto je podporována vynikající kapelou, která každý tón nahrála s úctyhodnou funkčností a grácií. Dokonce k tomu mnohdy potřebovala jen pár nástrojů.

Zaz: Recto Verso
Sony Music, 39:49
Hodnocení: 85%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 24. května 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)