Gabrielle Aplin se klaní písničkářství

Britce Gabrielle Aplin je dvacet let. Pochází z města Bath a písničky píše a nahrává od patnácti let. Je hudebním samoukem, ale její gusto se formovalo skrze lásku k Joni Mitchellové, Bruce Springsteenovi a již nežijícímu Nicku Drakeovi.
V sedmnácti letech založila vlastní společnost Never Fade Records a vydala si u ní tři minialba. Všechna se dostala do hitparády serveru iTunes, a tak je podpořila videoklipy, které publikovala na svém kanálu na YouTube. Vidělo je 19,1 miliónu lidí.
Když se jí zeptali, jak její písničky vznikají, odpověděla: „Psaní může trvat několik minut, několik hodin i několik týdnů. Každá píseň je jiná, a tak jsem na svém prvním albu pár měsíců pracovala. Psala jsem hudbu i texty, nahrávala a také jsem měla podíl na podobě obalu.“
Není pochyb o tom, že Aplin je talent. Skladby disponují skromným instrumentálním doprovodem, často si vystačí jen s jedním nástrojem, přitom melodické linky a milý dívčí zpěv prozrazují jejich energii a rozpínavost. Jako autorka je Aplinová umí dobře vymyslet, jako aranžérka zase vygradovat tak, že vždy nakonec působí dojmem, jako by chtěly říct všechno, co dosud padlo, naráz.
Aplin přitom ctí písničkářskou polohu. Nenechává se strhnout rozehranými instrumentálními pasážemi, naopak jim svým hlasem dopřává přepych přirozenosti. I proto lze album poslouchat několikrát za sebou bez obavy, že by přestalo být přitažlivé.
Jeho vrcholy jsou nádherně pevná a v tichu pulsující Salvation, dobře vymyšlená coververze písničky Frankie Goes To Hollywood The Power Of Love nebo folkově laděná Please Don’t Say You Love Me.
V textech nejsou hluboké myšlenky, spíše láska a přátelství. Nic to však neubírá na skutečnosti, že je to velice dobré album.

Gabrielle Aplin: English Rain
Parlophone/EMI, 49:45
Hodnocení: 80%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 22. května 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)