Koncepční emoce Yeah Yeah Yeahs

Alba newyorské party Yeah Yeah Yeahs bývají v oblasti alternativního rocku událostí a děje se tak i v případě novinky Mosquito. Čtvrtá nahrávka čtveřice sice nepřináší takovou revoluci, jakou byl debut Fever To Tell (2003), rozhodně se však zapíše mezi nejlepší desky roku.
Už znamenitý elektrizující singl Sacrilege ukázal, že kapela svou autorskou filozofii prohlubuje. V jejích skladbách se škádlí emoce, síla prezentace i tajemství. Jakmile dozní, zanechají pocit, že by měly být slyšeny znovu. Zcela přirozeně přitahují zvědavost a touhu poznat víc.
Přispívá tomu i tajemná nálada písní. Jako by zpěvačka Karen O svým výrazem napovídala, že pod jejím hebkým hlasem je tajemství. Vybízí, aby se fanoušek při poslechu alba angažoval intelektuálně, a zároveň garantuje, že ho při tom nerozbolí hlava.
Mosquito je příklad vyzrálé nahrávky zralé kapely. Snoubí se v něm vše charakteristické z minulých alb, tedy špína, punk i vztek, s ryze krásnými i dojemnými uměleckými okamžiky taženými jistým zpěvem i funkčním hudebním doprovodem.
Elektronické experimenty (Always), poklona punku (Area 52), hip-hopu (Burried Alive) či gospelový amok (Sacrilege) jsou pak součástí jiskřivého konceptu Yeah Yeah Yeahs.

Yeah Yeah Yeahs: Mosquito
Universal Music, 47:39
Hodnocení: 85%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 30. dubna 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)