Opravdové smutno ze smrti Milana Peroutky

Víte, co je nejhorší znamení? Když vám v sobotu nebo neděli volá někdo, s kým jste obvykle v kontaktu pouze v pracovní dny, a to pracovně. Když mi dnes (v sobotu 4. května) zavolala mluvčí Olympiku Gábina Šimonová, stáhlo se mi srdce a nevěděl jsem, mám-li vůbec hovor přijmout.
Obavy se potvrdily. Smutně mi sdělila, že nad ránem zemřel bubeník Olympiku Milan Peroutka. Bylo mu devětačtyřicet let a neví se zatím, co je příčinou úmrtí. Ráno jej našla jeho tchýně před domem. To už nejevil známky života.
Včera koncertoval Olympic v Karlových Varech. Když dohrál, stěžoval si prý Milan, že je mu špatně. Za chvíli to ale přešlo, a tak se zúčastnil autogramiády, která byla naplánovaná, a odjel domů.
Já ho naposledy viděl loni 8. listopadu v Brně, kde Olympic hrál se symfonickým orchestrem a začínal turné k padesáti letům exostence. Po koncertě jsem byl za muzikanty v šatně. Petr Janda mi tenkrát nabídl tykání, Milan Peroutka se zeptal, jaký koncert byl. S ním jsme si už tykali řadu let, takže to byla naprosto přirozená otázka. Řekl jsem mu, jaký jsem měl pocit, a on poděkoval.
Vždycky jsme se vlastně přátelsky pozdravili, ale málokdy jsme věděli, co si máme říct. Prohodili jsme tedy pár frází a dál jsme se většinou nedostali, leda bylo-li nastolené téma na místě, kde jsme se setkali. Před časem jsme se s někým přeli v názoru na nějakou hudbu, a on se k tomu sporu přitočil a postavil se na mou stranu.
Je mi moc líto, že odešel. Měl tu ještě být.
Upřímnou soustrast jeho rodině, upřímnou soustrast Olympiku a vůbec celé české hudební scéně.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)