Sex bodrého Roma

O víkendu jsem byl na Slovensku za posledním rozloučením s tetou. Kromě smutku mi to připomnělo i existenci tradice, při které se rodina chodí loučit se zesnulou do márnice, kde ona leží v odkryté rakvi. Není to zážitek pro každého, ale mohu vás ubezpečit, že tělo je upravené tak, že působí velmi přívětivě.
Při nedělní zpáteční cestě vlakem z Bratislavy do Prahy jsem si přisedl do kupé k Romovi, který četl slovenský Nový čas a vypadal docela přátelsky. Jakmile se vlak rozjel, položil mi otázku, co říkám hokeji. Odpověď čekal jenom proto, aby zjistil, ze které země pocházím (byli jsme koneckonců v mezinárodním rychlíku, který jel z Rakouska do Německa). Jakmile pochopil, že jsem Čech, se šibalským úsměvem prohodil, že v Čechách jsou skvělé baby a my na ně můžeme být hrdí.
Netušil jsem, že následující minuty budou patřit sexuálnímu okénku bodrého Roma, který mi bez rozpakování vyprávěl, kolikrát denně doma „starú trtká“, kolikrát ona jeho, jaké jsou jejich nejoblíbenější polohy, kolik minut vydrží on, kolik minut vydrží ona a že by zvládl klidně i deset najednou. Zacházel do nejmenších detailů, až mi bylo trochu stydno. Když si mých rozpaků všiml, podotkl, že všechno, co doma s Romkou vyvádí, je přece přirozené a přidal konstatování, že v jejich komunitě je ještě slušný, protože Laco… „To byste kukal.“
Jakmile chodbičkou prošla nějaká žena, bez ohledu na její vizáž mlask a nahlásil: „Dojebal by som ju, že by na to do smrti nezabudla. Prísahám bohu.“
V Břeclavi k nám do kupé přistoupily dvě studentky. Bylo jim ledva dvacet, byly pohledné jako obrázek od Josefa Lady a hezky se usmívaly. Očekával jsem, že nyní přijdou Romovy velké chvíle a bude se snažit přimět některou z Češek k tomu, aby alespoň poslouchala jeho oplzlé historky. Když jsem ale dívkám řekl, že místa naproti jsou volná, uslyšel jsem u okénka z Romových úst jen tlumené „Jáááj…“ a pak už nic.
Až do Prahy mlčel. Zatímco se dívky daly do řeči se mnou a zjevně byly ochotné hovořit o čemkoli, Rom civěl z okna a na důkaz toho, že v kupé stále je, jen tu a tam tiše zaskučel.
Když dívky v Praze vystoupily a já se chystal také, podíval se na mě a řekl: „Dojebal by som je, že by na to do smrti nezabudly. Prísahám bohu.“
Pak vyndal kapesník, vysmrkal se a se slzami v očích mi zamával.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)