Těžkopádné melodické tahy HIM

Finská skupina HIM vydává osmé studiové album Tears On Tape. Přichází s ním po nedobrém období: předešlá nahrávka Screamworks: Love In Theory And Practice (2010) nebyla dobře přijata, bubeník Mika Karppinen se v mezičase potýkal s vážnou nemocí a kapela se rozešla s vydavatelskou společností.
Přesto se nevzdala a novou desku bere jako výzvu osudu. Odklonila se na ní od „sladkého“ předešlého dílka k větší agresivitě a syrovosti, což jistě způsobil i fakt, že do pozadí ustoupily umělé zvuky ze samplů a smyček, aby se na jejich místo dostaly kytarové riffy i jemný zvukový tok kláves.
Filozofie písniček Finů zůstala zachována. Více než na minulé desce je lze zařadit do kapelou před lety vymyšlené škatulky „love metal“, k níž patří i podstatná dávka hudební temnoty v celkovém zvukovém pojetí.
Potíž je s melodickými linkami. HIM jich totiž moc nenašli, a tak zatímco nálada písni je stylová, zpěvnost v ní mizí. Některé skladby připomínají ty staré, většina ale prosviští hrací dobou a vytratí se v nenávratnu. Ani manýry obtěžkaný a trochu ukňouraný výraz zpěváka Ville Valoa skladbám k osobitosti nijak zvlášť nepomáhá. Jako by HIM ztráceli potenciál.

HIM: Tears On Tape
Universal Music, 41:01
Hodnocení 55%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 11. května 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)