Jamie Cullum snoubí jazz s popem

Jamie Cullum, třiatřicetiletý rodák z britského Rochfordu, se do historie zapsal tím, jak skvěle dokáže jazz přeonačit v hmotu, která je libá uchu posluchače, jenž se obvykle jakýmkoli složitostem v muzice vyhýbá. Naopak to, jak pojal na svém minulém albu The Pursuit (2009) coververzi písničky Don’t Stop The Music od Rihanny, možná uchvátilo i ty, kteří poslouchají především jazz nebo soul.
Dovednost, s jakou umí zkrotit klavír, přináší skutečné posluchačské vzrušení. Na koncertech zaskakuje jazzovými vsuvkami, na albech udivuje lehkostí, s níž si odskakuje k různým hráčským zpestřením. Je tu také jeho pozoruhodný vokální projev, který je jistý, jiskřivě provokativní a v některých pasážích zase velmi zklidňující.
Nové album Momentum od všech těch předností, s nimiž Cullum na hudební scéně boduje už čtrnáct let, neodbíhá. Je naopak důkazem jeho dobré formy i toho, že cesta, kterou se vydal, zůstává nadále přitažlivá.
Základem alba je dominantní zpěv opírající se o košatou klavírní plochu. Kolem toho Cullum vybudoval až magické aranže, které skvěle fungují v celku. Jeho jazzové myšlenky na albu nadále přicházejí do styku s popovou prezentací a odměňují každého, kdo takovému přístupu přitaká. Navíc je to deska, kterou lze s očekáváním poslouchat od začátku do konce. Jistě i proto, že na rozdíl od těch starších této více dominují ony popové prvky. Nikoli prvoplánové, spíše přirozeně hezké a hudebně poctivě vymyšlené a vystavěné.
V červenci přijede Cullum na Colours Of Ostrava.

Jamie Cullum: Momentum
Universal Music, 52:02
Hodnocení: 85%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 31. května 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)