Anna Veselovská pokryla talent stereotypem

Zpěvačka Anna Veselovská má nesporně zajímavý hlas. Na české a slovenské hudební scéně budeme těžko hledat někoho, komu by se v tomto ohledu podobala. Již s vydáním prvního alba 10 rozdielov tak má neocenitelnou vlastnost výrazové osobitosti. Po dvojím poslechu nového alba totiž není problém její hlas rozpoznat mezi mnoha dalšími.
Práce s touto předností je už ale horší. Na první poslech je například evidentní Veselovské lajdácká výslovnost. Tu a tam je, pravda, ta ledabylost okouzlující, neměla se ale stát průvodním znakem alba. Některým slovům není takřka rozumět, takzvané sykavky také dobrému dojmu z poslechu nepřidají.
Veselovská má přitom k dispozici zajímavý písničkový materiál. Její projev je v základu bluesový a rockový, z čehož společně s producentem Ivanem Táslerem uhnětla pokojné písničky, mnohde s minimálním instrumentálním doprovodem, vždy ale dostatečně funkčním na to, aby vykreslil celkovou atmosféru alba.
Ta je nicméně největším problémem jinak nadějného debutu nadějné zpěvačky. Jak hrací doba plyne, zpěvaččin osobitý výraz ve spojení s trochu bolestínskými texty a středním až pomalým tempem písniček přináší stereotyp. Druhá část alba postrádá svěžest první poloviny desky a mladistvou vášeň, kterou by posluchač od sedmnáctileté zpěvačky čekal.
Když budete album 10 rozdielov poslouchat po písničkách, určitě vás zaujme. Jako celek ale ve své druhé části unaví.

Anna Veselovská: 10 rozdielov
Universal Music, 41:16
Hodnocení: 65%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 12. července 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)