Nejrizikovější povolání z romantických

Chtěl bych být vším, říkám si ve chvílích, kdy mě z nevysvětlitelných důvodů začnou udivovat a svou náplní fascinovat roztodivná povolání. Jedním bych však být nechtěl, sice pořadatelem hudebního festivalu. Jednak jsem si to vyzkoušel v roce 1992, kdy jsem na festivalu v Mostě byl příliš blízko tomu, když pod prsty proteče několik miliónů a pak už je nikde nevidíte, a také si myslím, že rizikovější byznys si člověk asi vybrat nemůže.
Takový pořadatel festivalu riskuje od chvíle, kdy jej nápad ujmout se pořádání popadne. Rozpočty těch největších akcí se u nás pohybují v řádech desítek miliónů, ceny zahraničních hudebních hvězd dneška i včerejška se tyčí do výšin miliónů, a to musíte počítat s tím, že v téhle zemi stejně nebudou všichni spokojeni, i kdybyste na festival přivezli Beatles, kteří už neexistují. A všechny ty hvězdy musíte zaplatit předem.
První stres prožívá pořadatel festivalu ve chvílích, kdy si národ na jeho akci kupuje vstupenky. Obvykle to zpočátku naskočí a jde to docela dobře, po měsíci se ale předprodej zastaví, protože opravdoví milovníci festivalu už nakoupili a ostatní čekají, až se v médiích objeví zpráva o tom, že ti Beatles opravdu přijedou.
Pokud se vstupenek neprodá tolik, aby se rozpočet mohl tvářit jako vyrovnaný a pořadatel se mohl v klidu věnovat pouze provozu akce, druhý stres přichází v době konání, kdy neklidně kontroluje prodej vstupenek a počítá, kolik miliónů či desítek tisíc korun mu ještě chybí k tomu, aby se rozpočtově dostal na nulu. Mozek každého pořadatele se na dobu příprav a konání akce stane kalkulačkou. Nevěřte těm, kteří říkají, že nevědí, kolik mají prodaných lístků. To jen nechtějí prozradit, že jsou na tom špatně, anebo naopak dobře.
A pak se na akci sejdou tisíce diváků, všechno se daří, a druhý den přijdou vichřice, hromy i blesky a výpočty z kalkulačky rozmetají na padrť. Pojištění? Stojí tolik peněz, že se mnoha pořadatelům vyplatí riskovat a konat bez něj.
Znal jsem pořadatele, který si na počátku devadesátých let kvůli prodělku v řádu několika desítek tisíc hodil mašli. Pořadatelé Rock for People museli před deseti lety po nevydařeném ročníku prodat hospodu, aby mohli jít dál. Jiný přišel nejenom o peníze, ale i o rodinu, která s ním odmítla dále být.
Chci tím říct, že pořádat letní festivaly je rizikové povolání, možná nejrizikovější z těch romantických. Takže když někde na nějaké akci letos zase foukne vítr a rozmetá ji do kraje, nenadávejte na pořadatele. Věřte tomu, že na dně je v tu chvíli on, ne vy!

(Tato glosa vyšla v magazínu Náchodský swing v červenci)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)