Tom Odell by potřeboval pár vrásek

Čas od času se na hudební scéně objeví talentovaný písničkář, který má více štěstí než ostatní stejně talentovaní. Všimne si ho tisk, velká vydavatelská společnost a šoubyznys do něho vkládá velké umělecké i obchodní naděje.
Aktuálně je to Tom Odell, dvaadvacetiletý Angličan, o němž se začalo mluvit po loňském vydání maxisinglu Another Love, mnohem více s aktuální emisí jeho debutového alba Long Way Down.
Nemožno mu upřít několik věcí. Je to citlivý autor, který se šarmem putuje územím melancholie a sluší mu to. Má k tomu totiž padnoucí projev. V jeho zpěvu je přehršel naléhavosti a smutku, a když zpívá o lásce, dojme to i seniorky. Připomíná trochu Chrise Martina z Coldplay, občas již zesnulého amerického písničkáře Jeffa Buckleyho.
Jeho texty se zdají být upřímné a pravdivé. Když v Another Love zpívá „Chci plakat a chci se milovat“, těžko mu nevěřit, zvláště při té naléhavosti, kterou jeho zpěv a tím pádem píseň disponují. On má navíc pro písničky cit. Neodbíhá od jejich formy a navíc si už na první desce vytvořil rukopis, který mu další hudební konání usnadní. To jsou jeho silné stránky.
Hudebně je to jednoduchý folkrock s důrazem na akustický zvuk kytar, častými klavírními přiznávkami, ale v případě potřeby až stadiónově rozprostřenými pasážemi, to když žene některé skladby k bodu gradace.
Když album dozní, dostaví se malé rozčarování. V paměti toho totiž mnoho neulpí. Odell pro samý důraz na melancholickou atmosféru a svůj zasmušilý výraz přidusil melodie a desce tím uzmul nadšení.
Stojí ale na začátku cesty. Talentu pobral dost, potenciál má a hudební svět mu věří. Až získá víc zkušeností a jeho čelo se poddá nějaké té vrásce, dojme k slzám každým svým pohybem. Anebo se třeba vydá jinou cestou, světlejší.

Tom Odell: Long Way Down
Sony Music, 35:34
Hodnocení: 70%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 2. července 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)