Primal Scream přecenili svůj potenciál

Letošek je v hudbě rokem návratů těch, kteří kdysi svou tvorbou a výkony oslovili milióny lidí na celém světě a dlouho pak mlčeli.
Vyšly například novinky Davida Bowieho, Justina Timberlakea, Queens Of The Stone Age či Daft Punk a před několika týdny se na trh dostala i nová deska skotských Primal Scream nazvaná More Light.
Stalo se tak pět let po předchůdkyni Beautiful Future a je to desátá albová nahrávka v diskografii kapely.
Tvrdí se, že zpěvák Bobby Gillespie a jeho věrní hudební braši v plonkových letech pracovali na tom, aby jejich těla odvykla návykovým látkám. Pokud jsou „čistí“, řekněme to takto: novinka obsahem ani poselstvím nepokořila nahrávky, které byly pro kapelu rozhodující a vznikaly v době její závislosti.
Alba Screamadelica (1991), Give Out But Don’t Give Up (1994), Vanishing Point (1997) a XTRMNTR (2000) nadále zůstanou nejslavnějšími.
More Light je dílko, které lze rozdělit na dvě části. První čítá skladby živější a energické, druhá ty, na které je třeba co nejdříve zapomenout. Úvod je přitom nadějný. Byť má skladba 2013 bezmála deset minut, nastoluje atmosféru psychedelického rocku a přináší konglomerát nálad.
Následující River Of Pain přechází místy do podoby filmové hudby, část oživí zvuk filharmonického orchestru. Culturecide je trochu monotématická, prodlužuje ale to, co nastolila první píseň.
Primal Scream dávají posluchači naději ještě nějakou dobu. Hit Void nese rockový neklid, Invisible City se výrazněji dotkne i elektronických zvuků a oživují ji dechové nástroje, Goodbye Johnny zní jako kouzelná odrhovačka z kabaretu, pouze zvukově upravená tak, aby ji bylo možné použít do koncepce alba.
Potom ale Primal Scream dojde dech. Jako by nevěděli, jak naložit s motivy, jako by ztratili chuť koncept alba dotvořit.
Elimination Blues je na ploše více než pěti minut bezradná, nepomohou jí ani znělé vokály a Gillespieho hlasové pitvoření, Relativity je zase nudná v tom, jak se marně rozpíná.
Problémem alba je vlastně délka. Primal Scream chtěli bezmála sedmdesátiminutovou dávkou posluchače potěšit a fanouškům dát zamlsat. Přepočítali se ale, když sčítali svou autorskou potenci. Kdyby album bylo poloviční, možná by stanulo vedle těch z diskografie nejslavnějších.

Primal Scream: More Light
Ignition Records, 69:09
Hodnocení: 65 %

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 13. srpna 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)